Nastal den "D". CD Pavel Novák "10" LIVE míří 11.11.2019 do výroby. Už nebude možné nic změnit, nic opravit. to ale nebylo našim cílem. Chtěli jsme zaznamenat skvělou atmosféru koncertu a parádní muzikantské výkony. Připravit vám obal tak, aby byl chloubou vaší CD knihovny. Jak se nám to podařilo? To se ukáže asi za tři týdny, kdy budeme rozesílat první předobjednané kusy s osobním věnováním.

„10“ Deset. Slovo, číslo, délka jednoho životního období. Významů je spousta. Pro mě to v letošním roce znamenalo dlouhých deset let bez člověka, který mi tady schází, ale svým způsobem tady je stále. Deset let bez člověka, který mi už nemůže dát radu. Který mě nepovzbudí, nepochválí, nevynadá mi. Také je to pro mě kus desetileté práce, při které se musím nechat vést svým instinktem, citem. Rozhodovat o všem, co život přináší. Rozhodovat se zcela svobodně. Bylo to krásných deset let. Tvrdých, skoro nekompromisních, se spoustou životních přešlapů, ale také se spoustou krásných zážitků. Jednoduše deset let života, který mě strašně baví.

Koncertujeme, bavíme lidi, hrajeme pro děti, ale občas mě přepadl pocit, že mi něco schází. Tu myšlenku jsem vždy nějak vytěsnil, protože žiju spokojený život, dělám to, co mě baví, mám rodinu, mám přátele, mám parádní kapelu a skvělý tým lidí kolem sebe. Jenže ta myšlenka se začala objevovat stále častěji. Bylo třeba se opravdu na chvíli zastavit a udělat si malou revizi sám v sobě, své duši, své hlavě. A přišel jsem na to!

Na fotbalovém hřišti se to hemžilo slavnými jmény. Mistr světa Martin Erat vedle medailisty z mistrovství Evropy Marka Heinze. Reprezentanti ČR současní i minulí, mistři ligy z několika států. Vedle nich desítky lidí z jiných oborů, kteří měli na starost chod celé akce. Partneři agentury. Všichni v neděli 23.6.2019 hráli za jeden tým. Za "Dětskou hemato onkologickou kliniku FN v Olomouci a Nadaci Šance." A zvítězili. Zvítězili na celé čáře. Porazili lidskou lhostejnost a sobectví.

Naše cestování a vystupování po Austrálii bylo zalité sluncem, deštěm, krupobitím, vichřicí, plné úsměvu, skvělých setkání. Poznali jsme nádherná místa, diskutovali s velmi chytrými a zábavnými lidmi, koupali jsme se v oceánu a slunili se na Bondi Beach. Navštívili jsme neskutečnou tržnici v Melbourne, která voněla snad všemi vůněmi a chutěmi, co si jen dokážete vybavit. Zdálo by se, že to prostě nemělo chybu a my se chystali na třešničku na dortu. Cestu zpět přes Singapore, kde jsme si vyčlenili 10 hodin na prohlídku města a Amsterdam, odkud to je domů opravdu kousek. Prostě idyla s happy endem na konec. Život to ale zařídil jinak.

Je před námi poslední zastávka v našem putování Austrálií. Největší a nejlidnatější město, Sydney. Z fotografií znám toto město dobře, ale vidět to na vlastní oči, tak to je něco. Místo tramvají a šaliny tady jezdí lodě, městská doprava Ferry. Obří mrakodrapy nemají dostavěná horní patra a jeřáby naznačují, že se staví dál a výš. Všude je spousta lidí. V pátek večer je město totálně ucpané a na koncert jedeme pár kilometrů dvě a půl hodiny. Na koncert za mnou někteří lidi museli v Sydney urazit přes 200km. A jaká další překvapení nám toto město přichystalo? To se dozvíte, když budete číst dál.

Bochník chleba tady stojí jako celé grilované kuře. Krém s faktorem nižším než 50+ tady není krém. V hlavním městě Canbeře pracuje 90% obyvatel ve státní správě. Uprostřed města leží nádherné jezero, které po obvodu měří přes 32km. Zjevením je australan Jeremy, zamilovaný do českého jazyka.

Čekalo nás 900km cesty z Adelaide do Melbourne. Počasí Austrálie nám ukázalo svou rozmanitost a částečně i drsnost tohoto světadílu. Co je lepší? Kterou cestu si zvolit? Tu kratší vnitrozemím, kde nepotkáte za celý den ani živáčka. V novinách se občas dočtete, že po poruše automobilu byla nalezena vysušená mrtvá těla celé rodiny. Někdo zemřel na uštknutí hadem či kousnutí pavoukem. Nebo si zvolíme cestu delší? Kde se nepotkáme sice s tolika zvířaty, ale uvidíme krásné pobřeží, oceán a známé Great Ocean Road? Volíme raději cestu kolem pobřeží. Zdá se nám to bezpečnější a pro nás suchozemce lákavější.

Tato slova jsem slyšel při focení po koncertě v Adelaide. Prostě jsem se neudržel a pustil jsem to. Už jsem nestačil polykat slzy. Bylo to moc dojemné, krásné, lidské. Přes obrovskou únavu a velký spánkový deficit jsem donutil hlasivky k velkému výkonu. O všem rozhoduje hlava a víra v sebe sama.