Druhý ročník festivalu pohádek z Večerníčků zakončil pohádkovým výletem písniček, vyprávění, soutěžení a velké zábavy Pavel Novák se skupinou Family, Klaun Pavlín s paní klaunovou Leňou, kytičkovým krasavcem Milanem a krasavicí Karlou to rozjeli naplno. To byla tedy jízda.

I takto by se dalo říci, že jsme po delší odmlce opět uvedli v život multimediální vzdělávací besedu z cyklu Touhy bez hranic – Dýchat znamená žít. Zabýváme se v besedách lidskými limity a hlavně tím, jak můžeme se svým tělem pracovat a naučit se mu naslouchat.

Vyrazit na Jarní maškarní karneval do Prahy se opravdu vyplatilo. Nejenom že jsme se neskutečně bavili my a snad i děti. Odváželi jsme si spoustu nových zážitků, kopec srandy a taky výslužku. Dříve se říkávalo, že umělci z malých měst a vesnic jezdí do Prahy s buchtama, koláčema a nějakou tou moravskou slivovicí o něco žádat. Dnes se to asi malinko  otočilo. Včerejšek je toho důkazem. "Vesničani" si z Prahy odváželi výslužku-koláče, dorty a jiné laskominy. Taky úsměvy dětí, poděkování pořadatelů a rodičů.

P.S. Příště, prosím, něco od masa - KLOBÁSKY!!!

Hned v noci jsem byl propuštěn na kauci, abych stíhal koncerty druhý den ve Kdyni. Vzhledem k tomu, že s sebou běžně nenosím k práci běžně nějaké krabice s dárky, které obsahují několikamiliónové obnosy a ani nemám doma dvojitou podlahu, musel jsem podepsat Čestné prohlášení, že budu i nadále koncertovat pro děti i dospělé, bavit lidi a být slušným občanem naší republiky A NIKDY NESMÍM VE VODŇANSKÉM KULTURNÍM DOMĚ SPUSTIT ALARM!. Na cestu jsem nenafasoval pruhované tepláky, ale půjčili mi pruhovaného koně, abych to do Kdyně na další ranní koncerty stihl. Ovšem jak je patrné z fotky,  následky z výslechu jsem si nesl ještě při jízdě.

Pavla Nováka zatkla nad ránem policie dne 16.4.za "ůdajné" násilné vniknutí do areálu místního holturního domu a kina. Další jeho osud je v rukou policie. Pokračování koncertní šňůry je ohroženo. Jako jediní víme více a před Novou i Primou, jak to bylo a jak to dopadlo.

Já ty telefony nestíhám. A kdopak, že to volá? NEMOCNICE ÚSTÍ NAD LABEM?

Které oddělení? Děti? A ony jsou nemocné. Co jim schází? Zápal kosti od blbosti? Nebo je trápí lenora? To je ošklivá nemoc. Jo dobrá nálada. Tak to tam hned jedeme. My je vyléčíme!!!

Když jsem se při poslední vystoupení na naší šňůře zeptal v pořadu "DÝCHAT ZNAMENÁ ŽÍT": "Dá někdo bez tréninku přes dbě minuty?  Netrvalo to ani milisekundu a ruka vylétla nahoru. Takový sympatický blondáček, ale od pohledu sportovec a hecíř. "Tak po  vystoupení sraz u umyvadla, platí?" Odpověď zcela sebevědomě: "PLATÍ!"

Dohodli jsme  si bezpečnostní pravidla jako při každých závodech a jde se na věc. Na sále zůstalo plno. Všichni chtěli vědět, jak to dopadne. Dokonce padaly sázky.

Tak originální dárek jsem dlouho nedostal. Papírovou lodičku, abychom do Ústí nad Labem připluli zase co nejdříve.

„Tak krásnou Bílou sobotu jsem dlouho nezažil. S rodinou, zvířaty a sluníčkem. Co víc si můžu přát? Musel jsem se s vámi podělit o nezapomenutelný den." Pavel