Recenze pořadu Jsi tady stále

"Vyznání"– pár poznámek ke koncertu Pavla Nováka jr.

" Vyznání" je koncert, který by si nejen pamětník " starého" Pavla Nováka, ale každý, kdo slýchal jeho písně, neměl nechat uniknout. Není to pouze muzikantsky silné představení, ale má obrovský emocionální náboj. Vypořádat se s odkazem otce, který navždy odešel není lehké pro nikoho. Nota bene když se jedná, dnešní terminologií, o megastar naší hudební scény 60. – 90. let minulého století. Doznávat se veřejně k vlastním selháním, omylům a přešlapům, proti tomu navazovat citlivě a láskyplně přetrženou nit intimních vztahů, to si žádá osobní statečnost a odhodlání.

Viděl a slyšel jsem Pavla Nováka (Pavla mladšího) v minulosti mnohokrát: naposledy koncem loňského roku na Humoriádě O Mořkovský koláč, kam přijel místo již těžce nemocného otce. Byl výborný, přezpíval " novákovské" hity, předal divákům tátovu zdravici, sklidil potlesk a odjel. Prostě záskok.

Dlouhodobě jsem byl s " novákovskou dynastií" v kontaktu jako redaktor Českého rozhlasu a koneckonců i jako muzikant a moderátor. Vím tedy, že " malý" Pavel se chtěl vůči Pavlu Novákovi spíše vymezit než ho napodobit. Proto také dlouho Pavel Riedl – ne Novák. Mnohem víc ho lákalo rockové Pirillo než otcovy kantilény.

15. srpna tohoto roku jsem byl svědkem onoho "Vyznání" na terase hotelu Duo na přehradě Horní Bečva v rámci Hudebního léta Duo. V úsporném a pokorném, leč zdravě sebevědomém vystoupení otevírá Pavel své nitro, zpovídá se ze svého vztahu k otci, cituje ze starých zápisů, vypráví pozapomenuté příhody z dětství. Známé televizní klipy a umělecké jevištní fotografie se střídají s domácími videi a skoro intimními fotkami z rodinného alba. K tomu za podpory kvalitní kapely a výborných vokálů Jardy Macíčka a Klementa Jochymka zpívá průřez celou otcovou tvorbou. Tohle už v žádném případě není záskok. Suverénně si pohrává s melodickými písněmi i s "černými" soulovkami. Rockovým cítěním vnáší do hudby nový rozměr a tím se předem vyhýbá nařčení z epigonství, i když rodové hlasové dispozice nemůže, a zdá se, že tentokrát ani nechce, zapřít.

Koncert je to statečný a citlivý, melancholický i úsměvný zároveň, jak už tomu při otevírání srdcí bývá. V každém případě je to důstojný hold otci, Pavlu Novákovi, jedné z legend československé hudební scény druhé poloviny 19. století. A taky mamince – neměl by se s ní minout.

Luděk Zapletal, rozhlasový redaktor v.v.