V AUSTRÁLII JE CHLEBA OPRAVDU BOŽÍ DAR

Autor: Novák Pavel, Zveřejněno: 17.5.2019 7:03:28, Přečteno: 346x

Bochník chleba tady stojí jako celé grilované kuře. Krém s faktorem nižším než 50+ tady není krém. V hlavním městě Canbeře pracuje 90% obyvatel ve státní správě. Uprostřed města leží nádherné jezero, které po obvodu měří přes 32km. Zjevením je australan Jeremy, zamilovaný do českého jazyka.


Ondra otevírá dveře jejich malého útulného domečku v Canbeře. Vítá nás paní domu, kočka Mia. Aneta i Ondra se s ní musí hned pomazlit. Vzpomenu na naši Lili. Jak přiletíme, bude se s námi určitě vítat po svém. Budu si muset lehnout a čeká mě pořádná psí sprcha. Lili si mě totiž vždy celého nejprve olíže. Holky budou vybalovat věci a my s Ondrou vyrážíme na nákup. Je potřeba doplnit lednici a zajistit si něco na večeři. V obchodě mě zarazí cena hned první věci, kterou ukládáme do košíku. Chleba stojí 8,-AUD, což je skoro 150,-Kč. Boží dar, pomyslím si. Nedá se tady přepočítávat na koruny, to bychom si asi nekoupili vůbec nic. Ale pečivo je drahé oproti jiným věcem. Třeba maso je v poměru ke chlebu levné. Celé grilované kuře koupíte za 10,-AUD. Bochník chleba 8,- a celé kuře 10,-? Jiný kraj, jiný mrav. Dokupujeme zbytek potravin a nezbytné mlsání. Ondra má mlsný jazýček a to je mi blízké. Získávám parťáka pro trochu neřesti. Vracíme se. Holky mají vybaleno a tak můžeme chystat společnou, tentokrát studenou večeři. Vyprávíme si a čas strašně rychle běží.

Anetka s Ondrou by mohli být naše děti, ale jsou moc fajn. Příjemní, mladí, bezprostřední a na nic si nehrají. Nedělají na nás vesničany ramena. Na závěr se podělíme o koupené sushi. Na tom tady s Leňou opravdu ujíždíme. Naprostá delikatesa. V Česku mě to neoslovilo, asi to nebylo to správné sushi, ale tady? Kdyby šlo přes řádky poslat kus této laskominy, právě teď byste mlaskali a byli v rauši. Na závěr dlouhého dne se domlouváme, že ráno půjdou do práce a my si po náročném programu odpočineme. Zaleháme do navoněné a hlavně velké postele. Oproti čínskému motelu je to pohádka Tisíce a jedné noci.

Leňa se posilňuje "zdravým, černým" burgerem. Barva odpudivá, prý je to zdravé. Chutná to skvěle.

Odpočinek nám opravdu bodl. Po dlouhém cestování jsme byli rozlámaní a bolaví. Nebo se ozývá stáří? To určitě ne. Věk je relativní. Někdy jsem hlavou opravdu puberťák, ale tělo to ne vždy chápe a protestuje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zastesklo se mi po vaření a tak jsem se u Anetky a Ondry hned vrhl do přípravy pozdního oběda. Australani moc neobědvají, hlavním jídlem je večeře.

Volný den jsme si užívali každý jinak. Leňa lítala hlavně kolem pračky. Po 14 dnech už to bylo potřeba. Já jsem se vypravil do obchodu na nákupy. Slíbil jsem, že pro nás všechny uvařím něco dobrého a dokážu „mladým“, že opravdu vařit umím. Nejenom o vaření kecat, mudrcovat, ale taky uvařit. Ondra s Andulkou žijí celkem zdravě, takže žádná z našich oblíbených prasárniček, ale zdravá kuchyně. Je rozhodnuto. Krůtí maso se smetanovou omáčkou, žampióny a brokolicí. To vše sypané parmezánem doplněné těstovinami. Když všechny ingredience spojuji ve velké pánvi, je to pořádný kotel. Toto nemůžeme sníst. Jenže přichází Ondra a hlásí, pokud je to tak dobré, jak to vypadá, vylížu hrnec. Nevěřím a usmívám se. Najednou je v domečku ticho. Občas se ozve jen cinknutí příboru o talíř. Hluboké misky jsou prázdné. „Bude ještě někdo něco“, ptá se Ondra. My jen odfukujeme a jednohlasně odpovídáme „NE“. „Tak jo“ oplácí odpovědí Ondra a s klidem si do misky seškrabuje vše, co zbylo. I jeho miska je po chvíli podruhé prázdná. Co více si může kuchař přát. Za odměnu si nakládám řádnou porci vanilkové zmrzliny a polévám si to Paschenfruit. Můj nový australský objev. Ovoce obsahující řádnou dávku vitamínu C. Jako Ondra si dopřávám dvě obří porce a Leňa konstatuje, že jsem normální čuně. Když já mám zmrzlinu tak rád.

Na české ambasádě v Canbeře nás přijal velvyslanec Tomáš Dub. Překvapil mě plakát turné u vchodových dveří.

Další den se vypravujeme poprvé na Českou ambasádu v Canbeře. Máme se setkat s velvyslancem, Tomášem Dubem. Ambasáda působí velice příjemným dojmem. Žádný palác, ale krásný upravený dům s velkou zahradou. Je zde cítit ruka místního zahradníka a řidiče Eugena, milovníka přírody. Chvilku klábosíme s panem velvyslancem, předávám mu dárky, zvu ho na koncert. N oplátku přijímám pozvání na společnou večeři. Dáváme rychlé kafe, seznamujeme se osobně s Jeremym. O něm už víme více. Je to australan, který obdivuje český jazyk a rozhodl se ho studovat. Ne na univerzitě, ne v Česku, ale na internetu. Nevěříte? Tak se podívejte:

Nastupujeme do auta s Eugenem, našim dnešním průvodcem. Chceme do volné přírody mezi klokany. Našim cílem je Yankkee Hat. Místo, kde jsou dochované malby australských domorodců, aboridžinijů. Po cestě přes vyprahlou pláň nás baví stáda klokanů. Ne těch v ZOO a parcích, ale volně žijících. Jsou zvědaví a nechávají nás přijít na blízko, ale potom odskáčou obřími skoky. Mohutný ocas, jako kormidlo, ale hlavně slouží jako stojan při soubojích samců. Postaví se na něj a zadníma nohama boxují v nelítostných bojích. Nejsilnější samec vede stádo a musí svou pozici často obhajovat. Eugen /Evžen, lovec žen po našem/ vypráví spoustu zajímavých věcí o místní přírodě. Hltáme každé jeho slovo. Na ostrém slunci nyní děkuji za to, že nás před túrou důrazně vyzval, abychom se řádně mázli krémem s faktorem 50+. Jiný krém tady není považován za krém. Nic s nižším faktorem nezabírá. Potvrzuji!

Krásná a divoká australská příroda. Není nouze o smrtelně jedovaté hady na souši i ve vodě, jedovaté pavouky a jinou havěť.

Večeře s velvyslancem je uvolněná. Odhodil své montérky, oblek a košili s vázankou. Vypráví své zážitky z jeho působení v Japonsku a vše dokresluje podávané japonské pivo Asahi, Na stole máme asijské speciality a čas opět letí, jako každý den tady.¨V den koncertu opět zůstáváme doma pod dohledem Kočky Mii. Já se dostávám ke své agenturní práci. Spousta e-mailů, zpráv. Nechci se z toho po příletu zbláznit. Snažím se průběžně řešit své záležitosti v Česku. Časový posun +8 hodin je skvělý v tom, že mám přes den dostatek času a nemusím odpovídat hned, protože se v Česku spí. Nic však nevyřeším telefonicky. Vše má své výhody a nevýhody. A tak je to i s počasím. Klasickou zimu tady neznají a tak se tady staví domy pouze ze dřeva a sádrokartónu. Okna nemají několik vrstev jako u nás. Pouze jednoduché sklo. Postavené je to za chvilku, takže bydlíte za pár měsíců. Domy nemají topení, je to zbytečné. Nemají skoro žádnou izolaci a tak by teplo stejně unikalo. Když je třeba, přitopíte si klimatizací, která je tady nutností. Jiný kraj, jiný mrav. Prostě u protinožců je to všechno naopak.

Za krátký čas vám tady postaví dům ze dřeva. Žádné cihly, žádné trojitá skla v oknech. Izolace skoro žádná.

Do sálu Beseda v Canbeře přicházíme jako první. Opět útulný objekt, kde se krajané mohou scházet. Seznamuji se s Milenou, prezidentkou místních krajanů. Lenka se vydává s ostatními na prohlídku objektu a já hned sonduji vybavení, zda mám vše potřebné. Je to v pohodě. Nezvykle brzy přicházejí první návštěvníci. Když se dovídám z jaké dálky dorazili, sevře se mi žaludek. Přijeli z farmy, která je vzdálená 250km. Tak oni sem jednou den před koncertem a ještě spí další noc po koncertě. Hlavou mi hned bleskne. I kdyby se dnes podělalo cokoliv, pro tyto lidi budu zpívat na 100%. Je to jen myšlenka, protože já si koncerty snažím užít a jedu na doraz vždy. Přicházejí další a další. Před koncertem jsme uzavírali v autě sázky, kolik lidí přijde? Poslední dobou moc lidí nechodí, neradi chodí v týdnu, neradi jezdí po tmě. Tak co  já tady vlastně dělám? Hraju ve středu, od 18:30, kdy je tady tma jako v pytli. Co mě tedy dnes večer čeká? V autě hlásím nejoptimističtější typ a Ondra se lišácky  usmívá. Určitě si myslí, že má vyhráno. Jenže přicházejí další a další. Chtějí si hned vyprávět. Mají prostudované mé příspěvky na webu a fcb, vyptávají se na všechno možné. Jenže já už musím nastavit hlavu na koncert. Soustředit se bude dnes o to těžší, že na druhé straně světa Eliška netrpělivě očekává výsledky maturitních písemek. Pro koncert není nic horšího, než nechat v myšlenkách kolovat ještě něco navíc, než je koncert. Není to jen o zpívání. Musíte se snažit naladit na společnou pomyslnou vlnu, kterou chcete sdílet s lidmi. Utíkám se schovat do malého kamrlíku u pódiu. Ještě zaslechnu Anetku: „Nezapomeň si zapnout poklopec“. Všichni jsou v dobré náladě. Koncert může začít.

Hned v úvodu zjišťuji, že technika nepracuje tak, jak má. To mi to tedy pěkně začíná. Hlas taky není v ideální formě. Co se děje? Musím si podvědomě krotit myšlenky a ladit je tam, kam potřebuji. Na koncert. Najednou se to daří a já si to náramně užívám. Užívají si to i lidi. Zpívají, tleskají, dokonce se tancuje. Paráda. Vidím i věčně rozesmátého Jeremyho. Australana, který se naučil česky přes youtube a internet. Jenže ne jen tak česky. On umí skvěle. Zcela vás ohromí některá slovní spojení, která používá, jako by se v česku narodil. Navždy mi v hlavě zůstane jeho „Co čert nechtěl“. Na jeho jméno možná časem zapomenu, ale na jeho hlášku a věčně  rozzářený obličej nikoliv. Nepoznal jsem cizince, který by miloval češtinu tak, jako on. Myslím si, že češtinu dokonce miluje víc, než mnoho čechů.

Sranda je, když se česky ptám do publika a odpovědí je: „Yes, of course“

Vše jde jako po másle, mám je a oni mají mě. Ale jako blesk z čistého nebe je rozsvícený mobil v publiku. Tak a je to. Tento nešvar je po celém světě. Rentgenuji pohledem místo, kde mobil svítí. To snad ne! To není možné! Lenka. Podvědomě zaskřípu zuby. To jí teda nedaruji. Proč mi to dělá? A mám to. Eliška. Co se děje? Měla strašný strach z písemky z češtiny. Pohled mi neustále sklouzává do míst, kde sedí Lenka. Vidím, že má opřenou hlavu. Průšvih. Elišce se to nepodařilo. To mi jde stále hlavou. Do konce koncertu zbývají dvě písničky a já se ze všech sil snažím soustředit. Cítím, že nejsem v pohodě. To není ten komfortní stav. Přidávám a nakonec zpívám písničku Ruce. Tam jsem opravdu opět zpátky u sebe. Podání a přijetí pomocné ruky. Kdyby se cokoliv stalo, jsem tady pro Elišku, pro svou rodinu a oni jsou tady pro mě.

V kamrlíku u pódia stojím jako opařený, jako socha. Přichází Lenka. „Co ti je? Je ti špatně? Chceš vodu?“ Ne. Chci vědět, co se děje? Jak to Elišce dopadlo? „Má to“, to jsou slova, která uvolní ten velký balvan, co mi spadne ze srdce. Ta rána musela být slyšet po celé Austrálii. Co po Austrálii, po celém světě. Lence ani nemohu nadat, že mě tím mobilem totálně vyvedla z koncentrovanosti. „Lidi chtějí, abys za nimi zašel.“ Tak jdu. Jdu rád, jdu s krásným pocitem, že Eliška dokázala zvládnout první část maturity. Potkávám se také s panem velvyslancem Tomášem Dubem. Vyprávíme si  a čas strašně běží. Je čas loučení.

Po koncertě debatujeme, fotíme se. Chci mít foto s lidmi, co za mnou přijeli 250km. Chci mít foto s paní, která má 80 let a je skoro hluchá a naslouchátkem poslouchala koncert. Chci mít foto s Reném, který má 95 let, hraje bowling, rybaří, chodí na pivo. Jsou skvělí.

Zalehám s dobrým pocitem a koncert ve mně ještě koluje. Volám Elišce a gratuluji ji. Je veselá, usměvavá, šťastná a my s ní. Vidíme přes telefon i našeho psa Lili a já zjišťuji, že se mi začíná strašně stýskat po domově. Možná právě proto není poprvé u Anety a Ondry „na tvrďáka“. Budím se a hlavou mi koluje koncert, Eliška, Filip, babička Olga, Lili…….. Je 5:00 a mě nejde usnout. Sedám k notebooku a píšu tyto řádky. Nastává čas loučení s hlavním městem Austrálie. Bye, bye Canberra. Loučíme se s tebou a se všemi, které jsme tady potkali. Čeká nás cesta kolem pobřeží do Sydney, dalšího slavného velkého města. Tam bude naše australské putování končit.

Před cestou ještě nakupujeme v obchodě s koženými tradičními australskými produkty. Já klobouk s klokaní kůže a Leňa boty s ovčím kožíškem.

O tom  všem, o nový zážitcích zase příště.

Poděkování: Ambasádě České republiky v Canbeře, Sokolu Melbourne, Olomouckému kraji a všem, kteří mě podporujete a věříte mé práci.

Diskuse Diskuse

   _____   _    _    __   __  
  / ___// | || | ||  \ \\/ // 
  \___ \\ | || | ||   \   //  
  /    // | \\_/ ||   / . \\  
 /____//   \____//   /_//\_\\ 
`-----`     `---`    `-`  --` 
                              
Komentář Jarka Frankova 20.5.2019 14:45:11

Ahoj Pavle.Dekiji za krasne vypraveni.S tim grylovanym kuretem mas pravdu.Ale nevimjaky chleba jsi kupoval,my kupujeme ten Evropsky za 5$.To jezero muselo byt moc pekne.Susi je tu opravdu dobre.Jsem rada,ze jste si dobre odpocinuli.To jidlo muselo byt moc dobre co jsi uvaril.Az ho budes varit doma tak mne trochu peines ochutnat v Prerove.To verim,ze te ten Australan mile prekvapil,ze se naucil tak pekne Cesky.Nas Filip ma kamarada Australana a ten se naucil taky Cesky a uz je 10let v Cesku,pracuje tam,uz ma i Ceskou prislusnost,zije s Ceskou a maji mimino.Ty domy jsou opravdu takove jak pises.Jsem rada,ze koncert byl zase pekny a lide prijeli azj z takove dalky.Verim,ze mas obrovskou radost z te Elis maturitni zkousky.Je ti smutno po rodine a domove a pak ti asi bude smutno po Australiji,mozna.Zatim ahoj.Pozdrav Lenku.