PŘES GREAT OCEAN ROAD DO MELBOURNE

Autor: Novák Pavel, Zveřejněno: 13.5.2019 1:25:27, Přečteno: 403x

Čekalo nás 900km cesty z Adelaide do Melbourne. Počasí Austrálie nám ukázalo svou rozmanitost a částečně i drsnost tohoto světadílu. Co je lepší? Kterou cestu si zvolit? Tu kratší vnitrozemím, kde nepotkáte za celý den ani živáčka. V novinách se občas dočtete, že po poruše automobilu byla nalezena vysušená mrtvá těla celé rodiny. Někdo zemřel na uštknutí hadem či kousnutí pavoukem. Nebo si zvolíme cestu delší? Kde se nepotkáme sice s tolika zvířaty, ale uvidíme krásné pobřeží, oceán a známé Great Ocean Road? Volíme raději cestu kolem pobřeží. Zdá se nám to bezpečnější a pro nás suchozemce lákavější.

S našimi českými přáteli, Ondrou a Anetou, sedáme do auta. Oba pracují na České ambasádě v Canbeře a budou našimi společníky, průvodci a nakonec i domácími v tomto týdnu. Do prosklené střechy českého Kodiaqu bubnují dešťové kapky v pravidelném rytmu a stěrače jedou na maximální výkon, abychom měli aspoň nějaký výhled. Cesta probíhá v poklidném tempu, protože se tady předpisy dodržují. Proč? Porušování předpisů je celkem drahá záležitost i pro dobře vydělávající australany, natož pro nás. Ondra vypráví, jak mu přišla krásná fotografie z cesty. Její krásu obdivoval jen chvíli. Do přečtení přiloženého dopisu. Překročil rychlost na dálnici o pouhých 7km/h a jeho konto se rázem snížilo o 3.400,-AUD. Na naše peníze něco kolem 55.000,--Kč. Když si vybavím, jak se jezdí u nás, tak při takových pokutách by asi byla polovina českých řidičů v exekuci nebo.... Nebo by se lidi předpisy naučili dodržovat. Vyprávíme si a cesta rychle utíká. Najednou se během okamžiku setmí a to je znamení, že si musíme najít nějaký motel u cesty na přenocování. V noci jsou klokani a jiná zvířata pro jedoucí automobily velkým nebezpečím. Nocujeme tedy v motelu u cesty. Je tady útulno, ale celkem chladno. Australský podzim je tady. My se choulíme pod dekou a usínáme. Při usínání se v duchu modlíme, ať se počasí umoudří. Tu krásu chceme vidět v plné parádě za svitu slunečních paprsků.

Ráno rychle otevírám dveře, abych zjistil, jaké počasí si pro nás Austrálie připravila dnes. Sluníčko! Hurá. Jako malé dítě běžím tuto zprávu sdělit spící Lence. Rychlá snídaně v místní pekárně a vyrážíme opět na cestu po slavném Great Ocean Road. Je to nádhera. Voda tady svou nezkrotnou silou vytesala do skal překrásné monumenty. Oceán je skvělý sochař. Vidíme známých Třináct Apoštolů. Je to zvláštní, ale mně se hned vybaví pobřeží Krymu. Dosti podobné, ovšem pouze moře a skály, zbytek země a hospodářská situace zcela odlišná. Pokračujeme a Anetka nám čte z průvodce další zajímavosti o Austrálii. Hned si vzpomenu na Elišku, které se doma právě učí na maturitu otázku o tomto světadílu. Asi bych za ní mohl z fleku odmaturovat, ovšem pouze z otázky o Austrálii. Při zastávkách obdivujeme nejenom přírodu, ale i velké množství barevných papoušků a jiných zvířat. Kakadu jsou tady jako u nás holubi. Jsou prostě všude ve velkých hejnech a jsou neskutěčně drzí a hluční.

Místní drzouny kakadu potkáte opravdu na akždém kroku

Aneta s Ondrou, naši průvodci po Gread Ocean Road

Rychle se měnící počasí vytváří často nad oceánem duhu

Za dva dny jsme dorazili do Melbourne. Zcela jiné město, než jsme viděli doposud. Obrovské město, s rušnými ulicemi, krásnými starými domy, které se krčí hned vedle obřích mrakodrapů. Už se nemohu dočkat rána. Máme dohodnutou návštěvu největší tržnice s ovocem, potravinami, rybami a ostatním zbožím, na které si jen vzpomenete. Před tím mě čeká ještě večerní koncert v místním Sokolském klubu. V místním Sokole mi ukazují novou aparaturu a malinko se chlubí. To je v pořádku. Stejné bedny používám doma a tak jde vše hladce. Připojuji svou techniku, vše zapínám do pozice ON. Mají tady projektor a tak narychlo dávám dohromady ještě prezentaci s historickými fotkami. Krásně budou dokreslovat mé zpívání a povídání. Začátek měl být v 19:30, ale jsme v Austrálii, takže začínáme s úderem 20:00. Lidi se náramně baví. Zpívají, tleskají a občas i tančí. Spoustě z nich jsem připomněl asi roky mládí a to je ten důvod, proč jsem tady. Pobavit je, vzpomenout s nimi na mládí a tu naši malou zemičku.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po koncertě samozřejmě ještě diskutujeme, podepisuji zakoupená CD, DVD a knihy. Slyším spoustu životních osudů a jako všude zjišťuji, že s některými máme společné známé. Svět je pro čecha malý a čech je všude. Usínáme v melbournském motelu. Provozují ho číňané, jako spoustu věcí tady. Hlavně tedy restaurace, rychlá občerstvení a levné hotely a motely. Pokoje jsou tak malinké, že máme problém vměstnat naše objemná zavazadla. Už se těším jak ráno vypadneme. A hlavně je naplánovaná návštěva vyhlášeného trhu Victoria Market.Na to se opravdu těším.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Koncert v Sokole Melbourne

Hned při vstupu mě do nosu trefí snad všechny vůně exotického ovoce a zeleniny najednou. To je naprosto skvělé. je tady tolik stánků, že bychom to neprošli ani za dva dny. A všechno naprosto čerstvé, umyté, jen se zakousnout.


Tomuto se prostě nedalo odolat. Naštěstí jsem s Ondrou, který má také mlsný jazýček a je pro každou špatnost.

Odpolední koncert máme s dětmi. Jsou tady děti od dvou let a čas koncertu je stanovený na 13:00. Vidím na nich, že jsou zralí na spánek, ale hned jak spustím "Klo, klo, klokani, ve vaku jsou schovaní, kapsu mají v konžichu hned na břichu" jsou na nohou, zpívají a tancují. Děti jsou prostě bezva, ale musíte je zaujmout. Nám se to podařilo a tak při rozdávání malých suvenýrů z Česka si to s nimi ještě užíváme a bavíme se s nimi. Samozřejmě česky. Někteří mluví skvěle, jiní rozvážně hledají slovíčka a občas použijí do češtiny nějaké to anglické. To je tady u krajanů běžné.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Noční Melbourne a jeho nezapomenutelná atmosféra

Jsem unavený, ale do motelu se mi vůbec nechce. Vyrážíme na prohlídku Melbourne. S architekturou si tady nikdo nelámal hlavu. Ale má to své kouzlo. Uprostřed města věznice. "To si snad dělají srandu", ujedeme mi. Následuje přednáška o osídlování Austrálie. Anetka s Ondrou nám vyprávějí a my hltáme jejich výklad. Tato věznice fungovala ještě před dvaceti lety a teď slouží pro turisty. "Jdeme dovnitř?", zeptá se Ondra. Mně se moc nechce, ale na očích mu vidím, že by to mohlo stát za to. Kupujeme lístky, vyslechneme poslední pokyny milým hlasem. Máme čekat u brány, kde si nás vyzvedne dozorkyně. Žádná průvodkyně, ale dozorkyně. Usmívám se, ale to ještě netuším, jak rychle mi úsměv ztuhne. Ze dveří vyjde mladá žena. Pevná postava, velký zadek, bachařský mundůr, želízka a obušek u pasu. Rázným hlasem zavelí: " Jdeme dovniř, buďte všichni zticha! Muži se postaví ke stěně vpravo, ženy vlevo. A jedem, hejbněte s těmi zadky, Hurry up! "

Ha ha, pomyslím si, sranda. Anetka Lence překládá a hned se na ní dozorkyně oboří: "Ticho tady bude. Nikdo nebude kecat. Všichni mě budete oslovovat seržante. Na pokyny je jediná odpověď: Yes, sergeant! A ty se tam neopírej o tu zeď a stůj rovně". Tak to je mazec, pomyslím si a úplně mě to prostředí pohltí. Najednou se přistihnu, jak stojím v pozoru.

Holky se mi potom do konce dne smějí, jak jsem poslouchal. Vyzkoušíme si to se vším všudy. Jsme uvězněni v celách, najednou se zhasne, dozorkyně křičí, opravdu křičí rázným hlasem, abychom byli zticha. Nechtěl bych se tady mačkat na malém prostoru se stovkami vězňů. Na zkoušku dobré, ale jinak stačilo, díky. Velký zážitek.

Procházíme na známá místa. Rod Laver Arena, vedle největší stadión Austrálie Melbourne Cricket Ground, který pojme 100.000 lidí. Scházíme k protékající řece Yarra. Tady to žije. Je pátek a ze všech hospod slyšíte dunící muziku. Kolem břehů hltáme skoro s otevřenou pusou nádherné scenérie čtyř a půl milionového města. Užíváme si to. Vyšší budovy jsem zatím v životě neviděl.

Náš pobyt v Melbourne se blíží ke konci. V miniaturním pokoji přečkáváme noc a po brzké snídaní vyrážíme dál. Čeká nás hlavní město Austrálie "Canberra". O tom  ale zase příště.

Poděkování: Ambasádě České republiky v Canbeře, Sokolu Melbourne, Olomouckému kraji a všem, kteří mě podporujete a věříte mé práci.

Diskuse Diskuse

  _____     ______    ______  
 |__  //   /_   _//  /_____// 
   / //     -| ||-   `____ `  
  / //__    _| ||_   /___//   
 /_____||  /_____//  `__ `    
 `-----`   `-----`   /_//     
                     `-`      
Komentář Kamila 15.5.2019 9:03:26

Pavle a Leni ,Melbourne mne dostalo . Se slzami v očích to s vámi procházím a vzpomínám ....????????

Komentář Kamila 15.5.2019 8:57:17

Pavle,Melbourne mne dostalo .....Se slzami v očích to s vámi procházím a vzpomínám ????

Komentář Soňa 14.5.2019 22:35:42

:-)Úžasné...zdalipak jste se tam setkali s některými lidmi,o kterých je psáno v knížce "Jak jsem zpíval klokanům"....?

Komentář Irča 14.5.2019 16:36:17

Pavle,pripadám si .jako bych tam byla s Váma...nádherně všechno popsané....už se těším,jak si jednou přečtu celou knížku, kterou určitě napišeš. Přeji ještě spoustu krásných zážitků. Mějte se moc hezky.A děkujeme.

Komentář Zdena Márová 14.5.2019 14:27:19

Čtu všechny Vaše články, nádhera, u každého si pobrečím, protože podobné zápisky psal můj syn, který Austrálii projel autem se svou rodinou, hlavně se synem, který byl na invalidního vozíku. Najeli 24000 km. A protože můj vnuk ve 25 letech bohužel prohrál svůj těžký osud, již to budou 20.6. tři roky, tak mê Vaše cesta moc zajímá a dojímá. Moc Vám přeji samé krásné zážitky . Márová

Komentář Jana Lipník 14.5.2019 14:13:15

Díky za krásné zprávičky od protinožců, dobře se čtou! Pavel má bezva sloh, mohl by psát knihy! Na fotkách vám to moc sluší! Vůbec se nedivím, že krajané jsou rádi za koncerty s nádhernými písničkami!!! Užívejte pobyt a mějte se fajn! :-)))

Komentář Marie ŠPANĚLOVÁ. 14.5.2019 13:57:53

Pavle musí to být paráda,ráda se dívám jak procházíte tou krásnou krajinou a kolem oceanu ty skály.Budete mít nádherné vzpomínky,zdravím vás a přeji krásné zážitky,Marie Šanělová Ahojte u Klokanů...

Komentář Jarka Frankova 14.5.2019 12:58:52

Krasne jsi to popsal Pavle.Jsem moc rada,ze jste videli ty Apostoly,byla jsem tam nekolikrat a vzdy se mne tam libi.V sokole jsi byl perfektni.Jenom jsi zapomel napsat,ze tam byli tvoji sousedi z Prerova Cecho Australani,hahahahaha.Melbourne se ti libilo,to je dobre,jenom jsi tu mel stravit vice casu.Tvoje Lenka,je bevadna,tesim se az ji v cervnu uvidim v Prerove a tebe taky.Preji vam pekny pobyt v Canbere a Sydney.Je pekne, ze ti ambasada a ostatni pomahaji,taky jim dekuji.Pevne verim v tvoji praci.Doufam,ze jsi spal s tou koalou ode me a v Prerove at ji vidim za oknem,hahahahaha.Zdravim tve pruvodce z ambasady a samozrejme Lenicku.Ahoj ty nas velice pratelsky krasne zpivajici kamarade.Dekuji,ze nam prinasis radost,lasku,pratelsvi...