VTEŘINA VÁM MŮŽE ZMĚNIT ŽIVOT

Autor: Novák Pavel, Zveřejněno: 8.6.2017 13:51:39, Přečteno: 3978x

Ze střechy se mohu dostat jen po žebříku. Pokládám nohu na první příčku, žebřík zarachotí a padá. Já vteřinu letím vzduchem a dopadám na terasu. Nohami mi projede strašná bolest. Ležím a zdálky slyším hlas maminky: „Jsi v pořádku, co je s Tebou?“ Pokouším se vstát, ale nejde to. Chodidla odmítají poslušnost a mám je jako v ohni. Plazím se do chalupy. Mluví na mě sousedka Iva a zanedlouho její manžel Honza. Oba jsou lékaři. Honza lítá s vrtulníkem záchranné služby. Musíš se dostat ze schodů do přízemí. Plazením přelezu podkrovní pokoj a schody sjíždím po zadku. Všechno vnímám jako ve snu, v oparu. Sanitka Rychlé záchranné služby přijíždí až před chatu. To už bolest vnímám naplno a je mi jasné, že je něco moc špatně.

Doktoři se diví, že jsem kromě nohou v pořádku. Pád z takové výšky přes pět metrů mohl dopadnout daleko hůře. Kontrola hlavy, krční páteře, pánve, rukou, vše je v pořádku. Z kapačky se do mě dostávají první léky tišící bolest. Při měření tlaku se všichni zarazí. Mám 80/55. Kde je můj naprosto stabilních 130/80? Dostávám zimnici a sanitka pádí do FN v Olomouci. Rentgeny, magnetická rezonance, nahození vykloubených prstů levé nohy a jsem na pokoji. Jedna noha v sádře a ta druhá, bolestivější obložená ledem. „Nesmíte z postele v žádném případě. Tady máte zvonek na sestru. Na nohy nesmíte došlápnout, ať se děje, co se děje.“ Pod vlivem tišících kapaček usínám a ráno se dozvídám, že pravá noha má rozdrcenou patu a v současnosti připomíná spíše puzzle. „Musíme počkat, až splaskne otok. Dříve operace nepřichází v úvahu“ to jsou slova lékařů, kteří na vizitě obestoupili mou postel. Ptám se: „Budu moct hrát tenis?“ Doktoři se na sebe zděšeně podívají, zakroutí hlavou a pak slyším krutou větu. „První bychom se měli soustředit na to, aby jste mohl vůbec chodit“.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Těsně po operaci. Bolest byla opravdu strašná.

Týden čekám, než otok lékařům dovolí operaci. Je pondělí 22.5. Já ležím na operačním sále a usínám. „Budou se vám zdát krásné sny“. Probouzím se. Hledám hodiny. Jak dlouho jsem spal? Sakra. 180 minut, tak to asi nebylo zcela jednoduché. Noha se probouzí k životu a dává o sobě pořádně vědět. Dva dny škemrám každou chvíli o kapačku s opiáty. Zá se to nesnesitelné a nekonečné. Třetí den největší bolest ustává. Dozvídám se, že mi patu vyspravili nějakým kovem, dlahou, šrouby. „Tak pane Nováku. V pátek vás pustíme, ale musíte si sehnat invalidní vozík a musíte se naučit pohybovat o berlích. Na levou nohu nesmíte šlápnout 14 dnů a n pravou 4 měsíce. „Cože, 4 měsíce? Vždyť já musím koncertovat. Mám před sebou letní sezónu, Dny dětí. Já nemohu ležet doma.“

Nikomu nic neříkám, ale v hlavě mám plán. Sháním operativně invalidní vozík a nakonec mám štěstí na lidi. Sehnal jsem dva.  Díky firmě MEDICCO snad vše zvládnu. Půjčují zcela nestandartně nejlehčí vozík na světě QUICKIE XENON 2. Je mi jasné, že to nebude nic levného, ale 140.000, To jsem nečekal. Začínám se učit a jezdím po bytě. Nesmím nechat nohu dlouho dole, otok a bolest přichází po ár minutách. Je 26.5. Moje žena Lenka má narozeniny a syn Filip svátek. Slavíme, ale mě do slavení moc není. A slavit bych mohl. V podstatě jsme se podruhé narodil. Jíme dort a potom přijde věta, při které se na mě Lenka s Eliškou vyděšeně podívají. „Zítra jedu vystupovat. Slíbil jsem to postiženým dětem ze Stonošky“. Lenka jen zakroutí hlavou, vidím lesklé oči zalité slzami. Neprotestuje, nekomentuje, zná mě. Ví, že se mnou nepohne. Jsem rozhodnutý.


Nemohl jsem vynechat ani Zlínský Film Fest 2017 /4.den po propuštění z nemocnice, 8. den po operaci

Vše nabírá na obrátkách. Učím se na berlích o schodech, pohyb na vozíku, nastavení  věcí na pódiu, cestovní úprava zadní části vozu ta, abych mohl nohu zvednou a vypodložit. Bez pomoci nejbližších se neobejdu. Jsem na nich závislý. Velkou oporou mi nejsou jen moje holky, ale taky spolupracovník a kytarista Tomáš. Řekli jsme si, že to zvládneme, jiné cesty už není. Jezdíme po republice, koncertujeme, pořadatelé se mi snaží všemožně pomáhat. Buď na pódium lezu po zadku a nebo mě musí odepřít statní chlapi a vynést. Vše se dá zvládnout, ale chce to trpělivost, odhodlání a vnitřní sílu. Kde ji vzít? Jednoduše nasát od publika.  Nasávám a snažím se naučit si koncerty užívat i s tímto hendikepem. Zatím se mi to daří, ale čeká mě ještě dlouhá cesta. Budu na ní potřebovat skvělé lidi kolem sebe. Zatím je mám a snad nám odhodlání vydrží přes celé léto.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Koncert Jánské Lázně, zaplněná kolonáda

Mám najednou zcela jiné potřeby. Zjišťuji, jak málo mi stačí vlastně k životu. Mohu se najíst, okoupat se, vyspat se, zajít si na záchod. Mohu toho vlastně strašně moc a přitom tak málo. Naplno jsem se opět přesvědčil o tom, jak křehké je to naše zdraví a lidský život. Během okamžiku o něj můžete přijít. Nechci ani přemýšlet o tom, jak to vlastně mohlo všechno dopadnout. Také nepoužívám slovo „kdyby“. Žiju realitou a snažím se žít naplno. Protože život je to nejúžasnější, co jsme vlastně dostali. Tato nová zkušenost mi malinko pět změnila hodnoty. Každopádně jsem šťastný, že i na invalidním vozíku zažívám každodenní okouzlení životem. Nikdy se ho dostatečně nenabažím.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tradiční návštěva Kojeneckého ústavu v Mostě. I s vozíkem se to dá zvládnout.

Diskuse Diskuse

  _____    __   __  __    __  
 |__  //   \ \\/ // \ \\ / // 
   / //     \ ` //   \ \/ //  
  / //__     | ||     \  //   
 /_____||    |_||      \//    
 `-----`     `-`'       `     
                              
Komentář C2H5OH 21.7.2017 20:42:09

Alkohol je svině, co ? Pavlíku ?

Komentář Hudeček 16.6.2017 11:23:50

Nenávidím úsloví "To bude dobrý",ale v tomto případě si myslím,že to DOBRÝ BUDE.Dnes dovede medicina zázraky (Ale musí doktoři chtít.)Sám jsem měl 3 x zlomenou nohu (L.bérec,)pokaždé v jiném místě a nijak se to na mně nepodepsalo.Bratr měl po nezaviněné autonehodě v sanitce tak dolámanou nohu,že mu ji ani nemohli dát do sádry a měl to sešroubované 4 železy,vypadalo to jak ježek v kleci,trčelo mu to z nohy na všechny strany.A chodí normálně.Hlavně se tomu nepoddat, (což jak vidím u Tebe nehrozí),zas bude líp! Přeji rychlé uzdravení!!!!

Komentář Yveta 11.6.2017 13:13:49

Pane Pavle buďte opravdu vděčný Pánu a Vašemu Andělu Strážnému,že vše nedopadlo hůře.Takovéto příhody,jsou mnohdy pro člověka zkouškou,zda obstojí a vytrvá,či vše vzdá;zkouškou trpělivosti;Buďte rád,že vše nedopadlo hůře ;držte se a ať Vám Bůh žehná při dalších koncertech.

Komentář miluše 11.6.2017 8:33:49

Pavle,dekuji panu bohu a tobé,ze jsi ten strasny pad prežil,mohlo to dopadnout jeste húř,ses statečny kluk,véřim ze sis vytrpél,ale seš hrdina rodu Novakovych,jsem rada,žes přežil a na šlagru bude o tobé zmínka nebo v časopise,že stale hraješ na voziku,co dodat to jseš celej ty ,dékuji

Komentář Blanka 10.6.2017 22:14:13

http://www.topvip.cz/celebrity/petr-novak-se-znovu-narodil-po-desivem-padu-ze-strechy-skoncil-na-voziku

Komentář Hana 10.6.2017 16:11:41

Pavle,přeji Ti hodně trpělivosti a dobré zhojení obou dol.končetin.A buď hodný na Lenku,budeš jí nyní hodně potřebovat.

Komentář Sarka 10.6.2017 15:06:37

Pavel, Brzké hylení a hodnê štestí! ( Hlavnê Lence trpelivost). Prejí Šárka

Komentář Hoffi 10.6.2017 15:03:15

PAVLE, jste velký bojovník a nevzdáváte se. Držím Vám pěsti, ať se VŠE BRZY ZAHOJÍ a opět "SKÁČETE PŘES KALUŽE" a všem ROZDÁVÁTE RADOST. Zasloužíte si obdiv, ale zárověeň dáváte najevo dětem a lidem postiženým, že se dá hodně věcí zvládnout silou vůle i s omezením. Úžasnééé.Vaše velká obdivovatelka obou Nováků ze Vsetína.

Komentář Jana Huttrová 10.6.2017 11:15:29

Pavle jste jako váš táta on byl velký bojovník

Komentář Roman 10.6.2017 10:00:09

No kamaráde , nebylo co závidět ,ale vše má svůj důvod , i to že to dopadlo ,,, dobře ,,, . Teď se dát pořádně do kupy a opět rozdávat radost . Kokin