Z KONCERTU SE STALA VELKOLEPÁ SHOW

Autor: Novák Pavel, Zveřejněno: 4.4.2015 15:46:57, Přečteno: 2178x

Koncert PAVEL NOVÁK 70/50 se proměnil ve velkolepou show, nejvyšších kvalit. Původní záměr, pobavit diváky a muzikanty, oslavit opožděně životní jubilea, užít si to na pódiu i v hledišti, se přímo v Městském domě proměňoval v okamžiky, o kterých se bude dlouho mluvit a na které se bude dlouho vzpomínat.


Byla to dlouhá cesta. Od nápadu, který vznikl v závěru roku 2013, přes mé osobní a zdravotní problémy v polovině roku 2014, zkoušení, plánování,  zajišťování, až po večer, 31.3.2015.

Nebudu popisovat velké a dlouhé přípravy, ale pokusím se pro vás shrnout poslední dva dny

30.3.2015

9:00 Vyrazil jsem do Městského domu. Chtěl jsem si ho projít úplně sám, nikým nerušen. Postavil jsem se na pódium, zavřel oči a vybavoval si okamžiky, které jsem tady od svých prvních krůčků prožíval. Krásné vzpomínky. Vybavily se mi i nepříjemné situace, podrazy, intriky v kapelách. Vše co k životu patří.


Historicky první plakát kapely FAMILY

10:30 Přijíždí první auto s technikou. Tu jsem svěřil Kamilovi Řezníčkovi  /F.O.H./. Věděl jsem, že při tak velkém počtu účinkujících to bude opravdu těžké. Uklidňoval jsem všechny okolo, ale hlavně sebe. Stál jsem mezi techniky a muzikanty. To je vždy nezáviděníhodná situace, ale já jsem za ty roky na ni zvyklý. Každý bránil to své a já je lehce usměrňoval. Musel jsem používat opravdu velký kus diplomacie.


16:00 Aparatura stojí, hraje, scéna dostává  svou podobu. Instaluje se světelné nebe a projekce. Nebe. Jak vypovídající, jak symbolické.

19:00 Přijíždí kluci z Citrónu. Jarda „Kocůr“  Bartoň s Vaškem „Tělem“ Vlasákem, Petr „Ježek“ Oravec , Jarda Kloubec. Začínáme zkoušet repertoár, který bude tvrdým, poctivým bigbítem. Budou to schopni lidé přijmout? Zkouška se protahuje do pozdních nočních hodin. To jsem nechtěl. Potřebuji spát, být odpočinutý a hlavně šetřit hlasivky. Nedaří se.  Usínám s myšlenkou, že únavu hlasivek nejvíce ovlivňuje psychika. Hlasivky poslouchají jen toho, kdo je jejich pánem, kdo si bezmezně věří, že to dokáže.



Jarda Kloubec, Andonis Civopulos s Jardou Bartoněm, Jarda Bartoň v akci

31.3.2015 - Den „D“

7:00 Probouzím a cítím únavu. Vím, že bych měl dotáhnout spoustu věcí. Nenechávat to na odpoledne. Jenže co zmůžu unavený? Musím se rozhodnout. Buď půjdu pracovat a zvyšovat únavu nebo odpočívat a věřit ve své schopnosti. Věřit, že vše zvládnu. Rozhoduji se. Musím si ještě odpočinout. Lehám si a ještě na dvě hodiny usínám.

13:00 Přesouvám se do Měšťáku.

14:00 Zkouška s Family. Skvělí muzikanti a sboristi. Je radost s nimi být na pódiu. Hlavou mi bleskne, vždyť jsou tak mladí. Někteří by mohli být moji synové. Jak jim to mládí závidím. Jsou mladí a již tolik toho umí. To hlavní zkoušení na koncert máme již za sebou. Teď jen vše doladit. I tak se zkouška protahuje na dvě hodiny.

15:00 Muzikanti z Family se vytrácí, já zůstávám.  Přichází členové Voxu. Další zkouška, další zpívání.


PROTO kompletní, zleva: Petr Oravec, Pavel Novák, Jarda Bartoň, Jarda Kloubec, Vašek Vlasák

17:00 na mě mávají ze dveří kluci z Ostravy, Legendy se vrací. Pár vtípků a já zjišťuji, že se nic nezměnilo. Funguje to mezi námi. Měl jsem v plánu zpívat i dvě písničky s nimi, ale zvažuji  všechna  pro a proti. To už nedám. Nechci s nimi zpívat jen proto, abych s nimi zpíval. Neužil bych si to. Omluvám se jim. Mrzí mě to. Ale berou to s úsměvem, chápou mě. Tak třeba příště. Za sebe říkám: „Určitě příště.“ Legendy se vrací mají zvukovou zkoušku. Já mám malinkou chvilku na oddych. Omyl. Ze všech stran slyším nějaké otázky  a já jsem přece ten, kdo tomu velí. Nehroutím se, ale teď se musím již plánovitě vnitřně uklidňovat.


LEGENDY SE VRACÍ, zleva: Libor Pyško, Izzy, Petr Šiška, Andonis Civopulos

17:45 Proto a pro mě další zkouška. Znovu zpívání. Připadá mi to, že zpívám dva dny v kuse. Hlavou mi běží, že koncert mám vlastně za posledních 24hodin již dvakrát za sebou. Písničky raději nepočítám.

18:45 Začínají se trousit diváci. Spíše je to velká vlna. Městský dům připomíná jedno obrovské mraveniště. Velkým problémem je kapacita sálu. Zájem o lístky byl tak velký, že bych asi vyprodal koncerty dva. Nemám ani žádné VIP lístky pro své nejdůležitější partnery, rodiny účinkujících, důležité lidi v mém životě.  Kam je posadíme? Není opravdu kam. Ještě že mám Lenku, která s Honzou Vrbou dokáže nemožné.


Městský dům se plní do posledního místa

19:25 Dveře mé šatny se rozletí a v nich zoufalý Honza Vrba. “My jsme v předprodeji prodali dvakrát jednu řadu. To je průser. Nemám je kam posadit. Čtyřicet lidí! Co mám dělat?“.  Moje odpověď je zcela klidná: „Honzo, tak to opravdu nevím.“  A dodávám:  „Když jsi zoufalý a jsi v koncích, tak přece není čas se hroutit.“ Toto rčení jsem slyšel od MUDr. Lenky Stáňové, mé kamarádky, která je také v sále.

19:35 Slyším hlas moderátora, Marka Bergera z rádia Haná. Koncert začal. Legendy jsou na pódiu a já jsem v kraťasech, tričku, šupákách v šatně. Kolem mě se válí spousta papírů. Toto mám ještě nějak seřadit a vložit do tahákových složek? To se nedá stihnout. Nemyslím na to, co bude za hodinu, minutu. Musím se soustředit jen a jen na to, co je právě teď. Jinak je to cesta do pekel. Budu zbytečně ve stresu a neužiju si to. A já si to chci užít a ne pouze přežít. Legendy dostávají lidi do provozní teploty a v závěru do varu. Tak brzy? Jsem zvědavý, jestli to vydrží celý koncert a neodpadnou? Jen abych neodpadl já. První jdu s Voxem. Takže hurá do smokingu. Tak jak to žádá vážnost situace. Na chodbě se míjím s Legendami, opět nějaké vtípky, fotografování. Z dálky slyším první tóny písničky Hvězdy. Když vstupuji na pódium, málem zapomenu zapnout ve spěchu mikrofon.


S LEGENDAMI, zleva: Petr Šiška, Izzy, Pavel Novák, Andonis Civopulos, Libor Pyško

20:05 Najednou vidím plný Měšťák, nechtěl jsem nakukovat před začátkem, chtěl jsem si užít okamžik překvapení. Lidé dlouze tleskají. „Netleskejte, zatím nemáte za co“, snažím se je usměrnit a odlehčit celou situaci. Nervózní malinko jsem, ale to je v pořádku.  Není to žádný nepříjemný pocit. O pocity mi tentokrát jde především. Cítit, vnímat vše naplno. Vyznání, Podivný spáč, Pihovatá dívka a další následují. Obecenstvo je spokojené.


Vox v akci

Tyto písničky jsem zpíval již snad tisíckrát, nemusím se jich obávat a tak si to užívám a mám čas sledovat i okolí. V publiku vidím známé tváře, na stěnách a stropu vidím kresbu světel. Musí to být skvělá podívaná. Mezi písničkami dostávám kytice s malými přáníčky. Najednou vidím plyšového klokana a je mi jasné, že tady mám kamarády, kteří za mnou přijeli až z Austrálie. To je neskutečný pocit.  Zasloužím si to vůbec? O tom nemá cenu polemizovat. Lidi za mnou chtěli přijet, chtěli mi dát dárky, květiny. Nikdo je nenutil.


Vox končí a já mám asi pět minut na to, abych ze se sebe strhal smoking a oblékl džíny, triko, džísku. Oblečení lítá po šatně, válí se po zemi a mně je to jedno.

Proto. Bigbítová část. Na toto jsem se těšil více jak třicet let. Byly to mé rockové vzory. Jak je přijmou lidi? Vždyť v publiku převažují lidé v „dospělých“ letech. Tělo, jarda a Ježek jsou poctiví bigbíťáci a je to s nimi nářez. Užívám si každou vteřinu na pódiu. Vše vrcholí rockovou baladou Sáček mléčných karamel.











PROTO, zleva: Petr Oravec, Pavel Novák, Jarda Bartoň, Jarda Kloubec, Vašek Vlasák

21:20 Přichází krátká přestávka a příprava pódia pro největší část programu, současná Family. Já ze sebe opět v šatně strhávám oblečení a oblékám další, poslední kostým. Mrknu letmo na hodinky. Máme skluz třicet minut oproti plánu. Koncert nemůže skončit ve 22:00. To vím již teď naprosto jistě. A komu to vadí? Snad mi lidi v pauze neutečou? Otevírám dveře šatny, dopínám košili a přijímám další kytice. Naklání se ke mně Lukáš Fronk: „Je třeba udělat fotky s muzikanty. S každou kapelou zvlášť.“ Jsme takto dohodnutí. Lukáš je skvělý profík. Na nic nezapomene, vše klidně a nenásilně připomíná, vede mě. Lukáši, díky.


Moje holky, moje opory: Eliška, Leňa, maminka Olga. Jsou mou součástí. Miluji je.


Syn Filip na koncert moc chtěl pořijet. Ve stejnou dobu ale vstupoval v Žilině na trávník ke svému prvnímu reprezentačnímu startu za A tým ČR. I Přesto se mnou byl. V šatně jsem měl rozvěšené jeho dresy, které mi věnoval. Je mým hnacím motorem, kamarádem, zpovědníkem. Mám Tě rád Fiďo.

21:40 První tóny písničky Jardy Wykrenta, Hvězdy. Hned si vzpomenu na jeho slova. „Jsem zvědavý, zda jednou vyprodáš Městský dům jen ty, bez hvězdných hostů?“  Ano, Jardo. Dnes již mohu říci ano. Vstupuji na pódium a jsem rozhodnutý tam nechat poslední zbytky sebe sama, poslední zbytky sil. Je mi jedno, zda tady obnažím svou duši do naha, budu zranitelný. Prostě to chci a udělám to. Nesázím  dnes na jistotu, nekalkuluji. Sázím na pocity. Na sebe a skvělou kapelu, kterou mám za zády. Hrají fantasticky, předvádějí vrchol svého muzikantského umění. Je to velkolepá show.

Se Sašou Zarivnijem a Tomem Hambálkem

Najednou je tady Nádherná láska, poslední věc. Tak dlouho jsem se na koncert připravoval, dlouho o všem přemýšlel, zkoušel a je to za námi. Zavírám oči a potlesk vnímám každým kouskem těla. Klečím u kraje pódia a přijímám kytice, polibky, dárky. Je konec. Bohužel. Najednou je mi to strašně líto. Sevře se mi hrdlo, polykám slzy. Jenže je to zbytečné.  Je to vidět a nemůžu mluvit. Chvíli se otáčím zády k lidem, ale potom si říkám proč? Jan Werich kdysi prohlásil: “Kdo v životě neplakal, nežil opravdový život.“ A já žiju sakra opravdový život. Lidé začínají vstávat. Asi chtějí odcházet, bleskne mi hlavou. Jenže oni stojí a tleskají. Tak tomuto se říká Standing Ovation, potlesk ve stoje? Je to krásná, silné. Trvá to snad vděčnost a já si na chvilku přeji, aby to nikdy neskončilo. Jenže vše začíná a končí. Končí proto, abychom mohli zažít něco ještě silnějšího.


Klobásová kytice od Hubči, o kterou jsem  záhy přišel. A potom, že se v Čechách nekrade.

22:45 Dávám pokyn do video režie. Na plátně se rozjíždí videoklip Jsi tady stále a kapela hraje první tóny. Napojujeme hned Závrať z lásky. Celý Městský dům s námi zpívá „Důvady damdydy dam.“ A je tady opravdový konec. Jenže potlesk neslábne. „Už nemáme co hrát, už nemůžeme“ přesvědčuji lidi. Díváme se po sobě s kapelou a jen křiknu: „Jaký jsem.“ Všichni vědí, že přidáváme rokenrol. Poslední tóny, poslední pohled na lidi, kteří byli tak úžasní. Zvu na pódium všechny muzikanty, kteří ještě neodjeli. Děkovačka, obětí s muzikanty, stisky rukou, slova díků.


FAMILY, zleva: Eva Zarivnij. Saša Zarivnij, Tomáš Hambálek, Marcel Gabriel, Pavel Novák, Katka Sekerová, Petr Soján, Roman Hambálek, Petr Vavřík

23:00 Opravdový konec. Koncert trval nevěřitelné tři a půl hodiny.. Večer nekončí. Jdu mezi lidi. Přijímám slova chvály, díků, ale i kritiky. Fotím se, podepisuji fotografie, plakáty, vstupenky. Užívám si to.



1.1.2015

Pro někoho jen datum, Apríl. Pro mě je to den, kdy jsme si v roce 1989 s Leňou řekli své ANO. Měli bychom slavit, ale den má přece dvacet čtyři hodin.

03:00 se dostávám domů. V hlavě si přehrávám jednotlivé pasáže koncertu, usínám. Ten sen je krásný. Koncert pokračuje a ani se mi nechce probudit.

8:00 přijíždím opět do Měšťáku. Všude je naprostý klid. Po koncertě na pódiu ani stopa. Technici během dvou hodin zbourali vše, co skoro celý den stavěli. Koncert mi připomene pouze má šatna, kde je totální výbuch. Papíry, oblečení, prázdné láhve od minerálek.  Jen tu kytici z klobás, kterou jsem dostal, tak nenacházím. Někdo asi myslel na mé zdraví. Jenže na mě si nepřijde. Já mám v lednicích hromadu dobrot z Řeznictví pana Machače, který se skvěle staral o nás muzikanty celý včerejší den, abychom netrpěli hladem. Pivovar Zubr Přerov se zase postaral o to, aby neumřeli žízní.

Pomohla mi spousta lidí. Mají můj obdiv. Úplně všichni. Každý kdo pomohl, přidal ruku k dílu. Věřili něčemu, co mělo díky mně a mým problémům v loňském roce, velké trhliny.

Žijeme rok 2015. Jsem zpět. Plný síly, odhodlání, plánů. V hlavě mám nové projekty. Bez pomoci Vás všech kolem mě, bude jejich realizace složitá. Já se o ně ale porvu. Nikdy mě nebavilo stát se založenýma rukama. Takže se těšte, že Vás opět něčím překvapím. Budu se snažit, aby to bylo překvapení příjemné, aby to stálo za to, prostě abychom společně prožili něco, na co budeme rádi a dlouho vzpomínat.


Projekt PAVEL NOVÁK 70/50 finančně podpořil Olomoucký kraj a Statutární město Přerov.

Fotogalerie Lukáše Fronka - Poklepej ZDE

Fotogalerie Jana Gebauera - Poklepej ZDE - www.flashhoto.cz


Diskuse Diskuse

  ______     ___     __   _   
 /_   _//   / _ \\  | || | || 
 `-| |,-   / //\ \\ | '--' || 
   | ||   |  ___  ||| .--. || 
   |_||   |_||  |_|||_|| |_|| 
   `-`'   `-`   `-` `-`  `-`  
                              
Komentář Marcela 8.4.2015 10:53:04

Clanek jsem doslova hltala slovo od slova...... Nadherne napsane a hlavne pro me popsana atmosfera tak, ze jsem se diky tomu prenesla do Mestskeho domu a mohla si uzit to, co jsem bohuzel nemohla prozit osobne.... I kdyz presto trosicku .... moje skvela kamaradka Slavka, mi behem koncertu posilala kratka videa do zprav na Facebooku, jeste, ze zijeme ve stoleti internetu!!! Pavle vsichni jste odveli vybornou praci!!! A klobouk dolu, co jsi vse zvladnul!!! Mam radost a verim, ze jsi dospel. Hodne dalsich uspechu preje Marcela z Mallorcy.