WORLD RECORD CHALLENGE 2011 - PRVNÍ TRÉNINKOVÝ DEN
Autor: Novák Pavel, Zveřejněno: 5.7.2011 15:32:21, Přečteno: 708x
Se začátkem prázdnin jsem se konečně dostal ke svému milovanému potápění a zahájení přípravy na velkou událost. Pokusy Martina Štěpánka o nové světové rekordy v potápění na nádech-freedivingu. Jsem opravdu šťastný, že se mi vše podařilo skloubit tak, že jsem mohl povtrdit svou účast v týmu.
Na Moravě nejsou hluboké lokality na trénink. Výjimkou je Hranická propast, ale ta zase není vůbec vhodná na trénování. Hlubší lom je nedaleko Svobodných Heřmanic, kam jsem se vypravil velmi časně ráno. Jsem naštěstí zvyklý z výjezdů na dětské koncerty. Sraz s ostatními byl v 8:00 středoevropského času na lomu. Na místě jsem byl v 7:30 a vychutnával si ten klid. Byl jsem tam úplně sám a to ještě pěkně dlouho. Věděl jsem, že Ostraváci mají svůj čas a jejich dochvilnost=zázrak, ale tentokrát to předčilo všechna má očekávání.
Břidlicový lom Svobodné Heřmanice
Začalo to vše velmi dobře. David Čani /hlavní organizátor WR-world record/, kterému nikdo v týmu neřekne jinak než "Čanis", se přiřítil svým vozem hned ve smluvený čas. Na mou otázku:"Odkdy platí pro Ostraváky středoevropský čas?" se jen šibalsky usmál, jak to umí jen on. "Vaňous je na cestě a Práškař nepřijede. Sbírá kladné body s rodinou," zněla jeho odpověď.
Pro úplnost. Vaňous-Lukáš Vaněk, Práškař-Martin Prachař. Jeho odpověď mě uklidnila a protože se počasí umoudřilo, nevadilo mi, že má Vaňous zpoždění. Když však přijížděli další potápěči, a dokonce i vylézali z vody, významně jsem poklepával na hodinky. Ostraváci nikdy nezklamou. Tak se čas vlekl, my jsme probrali vše kolem rekordu a Vaňous nikde. Jen přišla sms: "Už, Už." Nevěděli jsem, jestli už vyjel, a nebo už je kousek. Z domu to má totiž 90min. Nebudu Vás napínat. 10:15 byl u lomu jako na koni i se svou rodinou. "To bude drahý oběd" - pronesli jsme s Čanisem současně. Při pohledu na jeho dceru mu však bylo odpuštěno.
Na mou narážku, že se malinko spravil a že mu asi budou potápěčské obleky malé, se nás snažil přesvědčit, že jsou to samé svaly. NEBYLY!!!
Po důkladné kontrole vybavení, jsme se konečně dostali do vody. To už bylo před polednem. Ve vodě jsem se namáčel první a opravdu se strašně těšil. Věděl jsem, že dole /pod 30m/ bude voda asi 6°C, ale bylo mi to jedno.
Byly to opět krásné chvilky. Po hladinou, ve stavu beztíže. Slyšíte pouze bubliny a cítíte tep srdce. To je nádhera a nedá se to moc popisovat. Kdo jednou zkusí, nemůže jinak! Užívali jsme si to. Po ponoru taky.
Takže pocity a poznatky z prvního tréninku:
- Ostraváci mají i nadále svůj čas a nikdy nejsou dochvilní.
- Ponor Ti nemůže nikdy pokazit ani závada na výstroji.
- Každý ponor, který přežiješ, je nádherný.
- Nikdy se s Ostraváky nedomlouvej na 8:00, máš totiž minimálně 2h čas.
Sledujte webové stránky, kde se o dění kolem WR dozvíte více.
Diskuse