Setkání s Vaškem Neckářem

Při pohledu na plakát Vaška Neckáře s kapelou Bacily mi hlavou okamžitě problesklo: musím si to zapsat tučně do kalendáře.

S Vaškem a Honzou jsme kamarádi. Byl jsem ale zvědavý i na kapelu Bacily s legendou české rockové scény Otou Petřinou.

Při vstupu do Městského domu se mi hlavou honily myšlenky hlavně na to, v jaké bude Vašek formě. Hned při pozdravu opadly veškeré pochybnosti o jeho zdravotním stavu. To by měli bulvární novináři vidět a nepsat své články od stolu s vědomím, že se přiživují na senzaci poškozující zcela evidentně člověka, který to nevzdává, pracuje na sobě a jeho výkon roste.

„Vašku, to je neskutečné, v jak skvělé jsi formě! Jak jsi to dokázal?“ Vašek na to neodpověděl a jen se lišácky usmál. Byl to úplně jiný Vašek, než ten, který přijel v roce 2010 na 1. vzpomínkový koncert do Přerova. Potom už jsme si povídali o normálních věcech. Předal jsem mu své nové CD a památeční plaketu na letošní vzpomínkový koncert. Omluvil jsem také maminku, na kterou se Vašek hned ptal.

Sám mám rád před koncerty chvilku jen pro sebe, nechci být rušen a tak jsem cítil, že nastal čas na loučení. Přesunul jsem se za bráchou Honzou, který zajišťujě kompletně celý koncert. Lepili jsme společně páskou koberec na jevišti, aby nemohl Vašek o hranu zakopnout. Později byla z ovětlovací kabiny vidět Honzova profesionalita. Dělal úpravy, navrhl nová řešení osvětlení a stále vše do detailu kontroloval. Podotýkám, že do začátku zbývalo už jen dvacet minut. 100% profesionál. Sál se naplnil a já od zvukaře sledoval něco, co už možná nikdy neuvidím. Vaška s Bacily na jednom pódiu.

Sledoval jsem reakce lidí, protože přicházeli do sálu asi se stejnými pocity, jako já. Novinové články o Vaškově kolapsu udělaly své. Jenže Vašek to všem natřel. Diváci od první písničky zpívali, nadšeně tleskali a po více jak dvou hodinách už přišlo to, co jsem předpokládal – obrovský aplaus vestoje!

Vašku, pokud budeš tento článek číst, tak snad jen jedno. DÍKY !!!!!!!!!!!!!!

Obdiv a poděkování zaslouží také bratr Jan s kapelou. „Bez nich bych to nikdy nedokázal“ děkoval také Vašek z pódia. Krásný příklad přátelství a kamarádství. To už se v dnešní době moc nenosí, tedy aspoň mně to tak někdy připadá.

Pavel