A je to tady ! ...... začalo natáčení CD a videoklipu

Natáčení mého prvního CD a oficiálního videoklipu k písničce „Jsi tady stále“ jsme odstartovali v závěru minulého týdne. Je to krok do velkého neznáma. Hlavou se mi honí  spousty otázek a mám smíšené pocity. Děláme něco, co má smysl? Bude o CD zájem? Podaří se nám klip dostat do TV? Odpovědi na tyto otázky mně dají následující měsíce práce. Klid mi dodává fakt,  že na všem spolupracuji s lidmi, které jsem si sám vybral, znám je dlouhé roky, maximálně jim důvěřuji a považuji je za své kamarády a přátele.

Je středa 27.10.2010 a my se po čase scházíme ve studiu „V“ ve zlínském divadle. Již na chodbě je zcela zřejmé, kdo dnes začíná natáčet a tento fórek mě hned naladí do úsměvu.

Petr Vavřík /Buty/ je producentem celého CD. Prochází mezi muzikanty, usmívá se a na otázku: „ Které skladby se dnes budou točit? A co aranžky, jsou hotové?“ s nadhledem sobě vlastním všem oznamuje, že producent a baskytarista evropské extratřídy ještě nedorazil. Prý dorazí později i s notovými záznamy pro všechny muzikanty. Nakloní se ke mně a jen zašeptá: „Všechno mám tady v hlavě, ale na papíře nic“, významně si poťuká na čelo a přidá nezbytný úsměv. Věřím mu a tak jsem v klidu.

Před natáčením CD nás ještě čeká natočení záběrů ze studia k videoklipu. Daria /režisérka/ a Emil /kameraman/ přijíždějí vzápětí a hned se jde na věc. Daria je taková „herdekbaba“. Co na srdci, to na jazyku a všechno říká každému pěkně naplno. Občas zvýší hlas, ale od ní je to stejně pěkné /doma bych ji však nechtěl...promiň Dario/. Točí se po nástrojích a já mám velkou radost, že dorazil i Viktor Kozánek se svým smyčcovým kvartetem. Přece jen jsou nedílnou součástí vzniku písničky Jsi tady stále. Po několika hodinách přicházím na řadu. Mám prý jen zpívat. Říkám si, že budu jen otevírat pěkně pusu a pohoda. Do toho Daria zařve: „STOP! Sakra Pavle musíš zpívat naplno. Přece jsi tady nekuňkal. Opři se do toho a žádné kecy.“ Tak tam hulákám, žíly na krku a vidím, jak je Daria spokojená a houpe se v rytmu písničky.Když můj pohled zabrousí do kukaně pro bubeníky, vybuchnu smíchy. Marcel – bubeník je takový smíšek od přírody a neustále špičkuje. Stojí v kukani s mikrofonem v ruce, vlní se jako dvojka plech, zpívá, šklebí se a vedle něj Petr Vavřík   se prohýbá u kontrabasu. To je pohled, který nemůžu ustát a řehtám se naplno. Až v kuřárně se dozvídám, že v té kukani je uschována velká láhev slivovice a když se nedaří, tak se tam chodí pro můzu. Blíží se večer a zničeho nic se ozve Dariin chraplavý hlas : „Končíme, máme to hotové“.

Večerní procházku městem raději nebudu popisovat. Za vše hovoří věta, kterou jsem uslyšel následující den v telefonu. Emil mi sděloval, že ač dělali co dělali, ten NON STOP se jim nepodařilo zavřít. A to už je čtvrtek odpoledne.

Přesouváme se na chalupu do Karlova u Pasek. Čekáme na tmu, abychom udrželi celou atmosféru ve stejném – ponurém duchu. Když máme po několika hodinách první dva záběry, tak si jen v duchu postesknu. Asi to natáčení bude dlouhé. První odhad tak do 02:00.

zleva. Pavel, Daria, Emil

Jenže to jsem se přepočítal. Když v 6:00 končíme jsem úplně grogy. Daria s Emilem zalehají do připravených pokojíčků a já začínám pomaličku balit všechnu techniku. Nechci si jít lehnout, protože bych byl jako praštěný pytlem do hlavy. Taky si vše ještě v hlavě přehrávám a přemýšlím, zda jsme na nic nezapomněli, udělali vše dobře a jestli výsledek bude stát za to úsilí. Nejlépe se přemýšlí u práce. Abych neusnul, dám se do zatápění a nanošení dřeva ke kotli.

Potom jedu do místní pekárny na nepřekonatelné čerstvé pečivo a začíná nádherný slunný den.

Kolem 11:00 se probouzí k životu i Daria s Emilem. Po bohaté snídani nakládáme auta a vyrážíme každý svým směrem. Já do Přerova a oni do Brna. Cestou domů se dozvídám ještě jobovku, že se zkomplikovalo natáčení ve Zlíně. Shořelo trafo k mixážnímu pultu a tak se den stálo. V sobotu už mám ale zprávy, že tři podklady jsou „nahrubovány“. Vše se obrací snad k lepšímu. Musím doufat, protože ač se to nezdá, březnový křest není zas až tak moc daleko. Strašně se těším na spolupráci s Věrkou Špinarovou. Duet s ní bude splněním mého dětského snu. Zazpívat si s naší nejlepší rockovou zpěvačkou, spolupracovat s ní, stát s ní na jednom pódiu. To je pro mě něco  prozatím nepředstavitelného.

Pavel a Věra - únor 2010

Po návratu domů mě to táhne na hřbitov. Musím to všechno nějak sdělit tam nahoru. Jdeme společně s Lenkou a Eliškou. Kvůli svátku není na hřbitově takový klid, jaký bych potřeboval, ale i tak si to nějak dávám dohromady. Přemýšlím, ptám se, vzpomínám, ale hlavně se dívám dopředu. Snad do konce roku dostaneme nějaký singl do rádia a možná se podaří i odvysílat klip.

To ale moc předbíhám. Budeme dělat vše pro to, aby tomu tak bylo. Tak nám držte palce.

Pavel N.