Zemřel král, ať žije král ...

Jak to bylo doopravdy – aneb pohled ze zákulisí a jeviště (reportáž Jardy Macíčka z přípravy a průběhu výročních koncertů).

Prosím všechny, aby moji reportáž brali jako souhrn mých subjektivních pocitů, jak jsem cítil, tak jsem napsal. Díky, Jarda Macíček.

Den nultý ...

Jdeme do toho !!!!!

Musím se vrátit pár dní dopředu. S Pavlem jsme se domluvili, že uděláme před maratonem koncertů v „Měšťáku“ několik dní volna. Jelikož ale u nás v kapele stoprocentně platí, že „geny jsou geny“, Pavlík se nechal ukecat a nejen, že jsme si jeli zahrát v sobotu na otočku do Kácova nedaleko Prahy, ale v pondělí (den před prvním koncertem) jsme si zahráli ještě dva dětské koncerty v Zábřehu. Nemá cenu to komentovat, platí výše napsané. Měli jsme za sebou krušné dva týdny, o čemž se můžete přesvědčit sami nahlédnutím do našeho kalendáře. Proto si Pavel několik dní předem „střihl“ v nemocnici za pochodu pár kapaček s vitamíny a kdovíjakou alchymií. V pondělí odpoledne odjížděl Pavel společně s Jardou Wykrentem do Ostravy, kde měli přespat a v úterý ráno  vystoupit živě v ranním vysílání ČT. Snažil jsem se Pavla přesvědčit o tom, aby na hotelu vypnul a řádně si odpočinul. Odměnou za to jsem „vyfasoval“ funkci. Vedoucí produkce. Slušně přeložím – diktátor a poháněč, který řeší vlastně jen nepříjemné záležitosti a situace spojené s průběhem přípravy i chodem samotných koncertů. No, někdo to dělat musí…. ale  mohu tak beztrestně seřvat kohokoliv a jelikož jsem tušil, že emoce budou vybublávat odevšad, nakonec jsem nechytil  zase  tak špatný post.

Večer jsem se zajel podívat, jak vše funguje. Musím pochválit Jirku Lakomého se svým týmem, který měl na starosti světelný park i partu Mirka Bělíka, který se společně s Radanem Novákem ( Mistrův bratr ) staral o špičkový zvuk. Jeli jako šroubci a bylo jasné, že zítra se začne zkoušet podle předem domluveného itineráře.

Radan Novák

Mirek Bělík

Doma jsem zapojil počítač, abych zkontroloval, jestli Pavel není připojen. Nebyl, tak jsem se v „klidu“ mohl převalovat do rána na lůžku bez zamhouření oka, protože mi hlavou běžel takový film, jaký bych nikomu nepřál shlédnout.

Den první ...

V 8.00h sraz, chystání nástrojů, zvukov é zkoušky (zatím pouze kapela). Kolem oběda je vše připraveno. Pavel se má vrátit z Ostravy. Rozcházíme se na chvilku domů, před Měšťákem vidím stát Pavla u auta, kolem něj pár lidí a Pavel něco podepisuje. Jak říkáme u nás na Moravě, sláva je sviňa…. Pravda je ale úplně někde jinde. Asi před týdnem se mi podařilo před vystoupením v Boskovicích couvnout do závěje a vyřešit to musel obrovský traktor, který nás vytáhl a tím zachránil koncerty. Celý týden tedy poslouchám, jak mi to couvání nejde. No a tady u Měšťáku Pavel nemá v rukou podpisové karty, ale formuláře o ohlášení nehody. Nejsem škodolibý, ale spravedlnost existuje, protože Pavlík je zapasovaný do nějakého malého auta, které při couvání statečně přehlédl. Jedna jedna Pavlíčku…. Bezmocně krčí rameny, ale co se má stát, to se stane. Doufejme, že smůla pro tento den byla vybrána.

Dana Vrchovská

Šmidloni Viktora Kozánka ml.

Hlavní zvukové zkoušky probíhají od 17h. Na místo činu se dostavili dnešní hosté – Jarda Wykrent a Dana Vrchovská , vynikající ostravská jazzová zpěvačka, dlouholetá Mistrova kamarádka, která byla i součástí projektu Dva na jedné lodi, který byl v roce 1988 vytvořen právě pro ni a mladého (v té době opravdu) Pavla (tehdy Riedla – příležitostně podám vysvětlení….). Moderování se pro dnešní večer ujme Bob Přidal. S typickým klidem a úsměvem se dostavil další host výročních koncertů, baskytarista slovutné kapely Buty – Petr Vavřík, s nímž jsme domluveni, že si s námi vždy zahraje finále koncertů. Kapelu, kterou kromě mé maličkosti tvoří ještě Karel Walta, Petr Stojan a Honzík Kosík, doplňuje po celé tři dny kytarista Ivan Němeček. Jako poslední přijíždějí členové Smyčcového kvartetu Viktora Kozánka ml. Dostávají šatnu s nápisem „Šmidloni“ …..a to jim zůstane po celé tři večery.

Ivan Němeček	Honza Kosík
Petr Stojan	Karel Walta

V 18h začínají pouštět diváky, ti dostávají ke vstupence čerstvě natočené CD. Atmosféra kapánek houstne, kolem šaten se pohybují novináři, tedy novinářky a zoufale odchytávají ovečky, které se před nimi nestačily schovat… no, mám na to svůj názor, neházím je všechny do jednoho pytle.. to vůbec ne, ale druhý den si přečtu na internetu blábol „Sérii vzpomínkových koncertů, která potrvá až do čtvrtka, zahájil skladatel Jaroslav Wykrent – a to zcela symbolicky písní „Tahle pentle růžová,“ kterou pro Pavla Nováka složil“, což je absolutní nesmysl.……ale prý dělají svou práci…..

Projíždíme si s Pavlem ještě naposledy scénář, vidím, jak to s ním cvičí, protože mezi námi, připravit si můžete co chcete, pak ale uvidíte brečet prvních pár dam, mozek přepne na emoce a „děj se vůle boží“, pokud to tak mohu napsat. Připravena je i malá Eliška, Mistrova vnučka, která bude předávat hostům květiny a zvonečky.

U těch se musím zastavit. Pavel se rozhodl nechat vyrobit na památku všem hostům a účinkujícím zvonečky. Opravdové, odlité ve světoznámé zvonařské dílně Marie Tomáškové – Dytrychové z Brodku u Přerova. Zvonečky jsou z bronzu, jsou na nich iniciály PN, fragment notového záznamu písničky Pihovatá dívka, datum 11.2.2009 a nápis „Jsi tu stále“. Každý zvoneček má certifikát s Mistrovým mottem : „Žij tak, aby až umřeš se všichni tvoji přátelé nudili“.

V 19.30h vstupuje na jeviště Bob Přidal, uvádí celý koncert a …. už to jede.... podrobnosti nebudu rozvádět, adrenalin fungoval, protože jsme se už soustředili na náš koncertní blok. Každý po svém. Jeden ( tedy já ) nervózně přecházel tu a tam, druhý ( Honza Kosík ) spokojeně odpočíval v křesle. Ivan Němeček zkouší klobouk. Pošuk Walta lítá sem a tam, protože se dozvěděl, že má hrát Daně Vrchovské sóla na saxofon. Petříci, tedy Stojan a Vavřík diskutovali velmi živě o kvalitě plzeňského a někým přinesené slivovice se současnou degustací obou nápojů. Z chodby ve vedlejším traktu bylo slyšet Pavla vydávajícího velmi zajímavé zvuky (tedy hlasové) dle konzultací s hlasovou pedagožkou a zpěvačkou Lídou Noppovou.

Jarda Wykrent, Dana Vrchovská, potlesk na otevřené scéně……dvacet minut pauza, aby se diváci mohli občerstvit před hlavním koncertním blokem.

Dana Vrchovská a Karel Walta

Třikrát zvonění, na plátně probíhají sestříhané ukázky z pořadu 13. komnata s Mistrem. V sále nikdo ani nedutá, cítím jak mi při pohledu na Mistra a při jeho slovech doslova běhá mráz po zádech…….. David Willmann od projekce ukazuje, že zbývá 30 vteřin do konce. Nástup na jeviště, dva náklepy, oslepující záblesk světel a Pihovatá…. Podvědomě vedle sebe cítím Pavla, diváci se ihned přidávají se zpěvem a tréma je pryč. Teď už se jen vznášíme někde těsně pod střechou Měšťáku a začínáme si to náležitě vychutnávat. Dále mi vše trošku splývá…. Vidím Pavla jak si sundává motýlka a sako, vidím nastupovat „Kozánky“ a slyším, jak se tóny smyčců snoubí s našimi. Potlesk… ne křik, ale řev seriózních dam a pánů…….

Jeden ze zlomových okamžiků koncertu, Pavel uvádí písničku Jsi tady stále, kterou napsal na Mistrovu počest Luděk Hašek, přichází Petr Vavřík. Song jsme ještě nikdy nehráli živě a spolu, absolutní premiéra. Na plátně přitom jede klip k písni Jsi tady stále, který dokázal vytvořit za noc Jirka Vojzola ml. Poslední tóny písně a nekonečný potlesk…..

Petr Vavřík - Buty

Na závěr koncertu Malinká a Nádherná. Na pódium přicházejí všichni účinkující. Eliška dává Pavlovi kytici, zvoneček a pusu. To je jeho konec. Vidím, jak mu tečou slzy. Chvilku se snaží vše zamaskovat, ale potom tomu dává volný průběh. No co, i chlapi brečí… a když mají proč, tak proč ne a proč se za to stydět.

Je nám jasné, že tímhle to nekončí. Beznadějně vyprodaný sál žádá přídavek…..

Závrať z lásky …. To jsme si pomohli, lidi se rozpumpovali ještě více….

Tak na úplný závěr písnička Morava, kterou lidé moc neznají, ale kterou Mistr miloval nejvíce a v níž se vyznal ze své lásky k rodné Moravě a lidem, kteří tady žijí. Krásná komorní tečka za prvním koncertem…….

V šatně jako v úle…..napětí opadlo…..je vše třeba v rychlosti probrat, co se dá do zítřka zlepšit….. odjíždím hned jak to jde, protože toho mám za celý den opravdu dost …. A zítra (tedy už dneska) vlastně znovu od začátku.

Den druhý ...

S Pavlem jsme se domluvili, že vypíná telefon, počítač a objeví se až v 18h, ať se děje, co se děje. Dnes mají přijet „rozhlasáci“ z Prahy, „televizáci“ Jardy Voborného, kteří pracují stabilně pro Karla Gotta, točí pražské muzikály a klipy. Přijíždím kolem 15.h, kluci od techniky už spolupracují s rozhlasovým štábem, jehož přenosový vůz stojí venku před Měšťákem. Kabely vedou z okna přes chodník do vozu, no to bude prů….. S režisérkou piji první kávu, dáváme dohromady bodový scénář. Přijíždí Dáša Misařová z ostravského rozhlasu, vzápětí Zdeněk Vrba, moderátor Nočního proudu Radiožurnálu. Oba budou společně dnešní večer moderovat… další káva…. Přesně podle domluvy se objevuje Jarda Voborný s dalšími čtyřmi kameramany…další káva.

Dáša Misařová s Jardou Wykrentem

Vytáčím číslo na Vaška Neckáře, měl tu dávno být. Někomu zvoní telefon pár metrů ode mne. Vašek si v klidu povídá se zvukařem Mirkem Bělíkem, je tady prý už hodinu. Skromný až mírně zakřiknutý, můj idol z dětství, pořád ještě princ ze Šíleně smutné princezny, co „miluje a maluje“, ale trochu smutnější, se mě ptá, kdy přijde Olinka Nováková. Ukazuje mi nádhernou kytici, kterou pro ni přivezl. Pomalu, ale srozumitelně mi říká o mnohaletém přátelství mezi rodinami Neckářů  a Nováků, o duetu, který s Mistrem zpívali na 1. ročníku Bratislavské lyry a skončili úplně poslední. O tom, jak lákal Mistra do Prahy a že Golden Kids měl být původně  kvartet  - Vondráčková, Kubišová, Novák a Neckář, ale Pavel jako zarputilý Moravák do Prahy nechtěl. Ukazuje mi jedinou společnou fotku, kterou s Mistrem měli. Říká mi jak kdysi pro Olgu zpíval Kdo vchází do tvých snů má lásko…. Volám tedy Lence( manželce Pavla ), netušil jsem vůbec, zda se Olga na koncertě objeví, protože Pavel mi říkal, že by to maminka ještě asi nezvládla. Lenka říká, že Olga kvůli Vaškovi přijde. Za půl hodinky je paní Olga na místě a já ji vedu za Vaškem. Přál bych Vám vidět rozzářené Vaškovy oči a neskutečnou klukovskou radost když se s Olgou objal. Měl jsem foťák v ruce, ale ani ve snu by mne nenapadlo tuhle chvíli narušit, to bylo něco tak silného a upřímného. A věřte, že by mi za ty fotky bulvár urval obě ruce…. Vašek potom jako malý kluk utíkal do šatny pro kytici…. To byla síla…A paní Olga vydržela celý koncert, i když ho sledovala ze zvukařské kabiny…..další kafe ….

Bratři Neckářové s Pavlem a fotkou Vaška s Mistrem

Nervózně hledím na hodinky. Věrka Špinarová tu měla být už také aspoň hodinu.Telepatie? Na mobilu mi hraje Jawa 250 a slyším Věrku, jak mi nefalšovanou ostravštinou říká, že jsou tady, ale nemají kde zaparkovat. Že je tady víc taxíků než lidí. Než sejdu dolů, její syn Adam místečko našel. Vedu ji po schodech nahoru, je zabalená v nějakém kožíšku. Pořadatelům říkám, že je to moje babička, která přišla na koncert. Pustili ji bez vstupenky, když je to tedy rodina…. Ta mi potom dala kapky….

Vašek Neckář už měl zvukovou zkoušku za sebou, přijel s bratrem Janem, který ho doprovázel na kytaru. Teď ho měli v parádě moderátoři. Věrka přišla přímo na pódium, zazpívala svým neskutečně silným hlasem do mikrofonu jednu sloku a ticho…. přestaly hrát odposlechové bedny na pódiu….jsou prostě věci mezi nebem a zemí…..nikdo mi to nevysvětlil, za chvíli vše fungovalo jak má, ale myslím si, že zničila tepelnou pojistku, kterou jsou reproduktory chráněny….další káva….

Přijíždí Pavel …. krčí rameny, dává na zem dva kartony plzeňského, které si vyžádali včerejší degustátoři. Říká, že je to nejdražší pivo v Přerově. K nejmenovaného supermarketu totiž přijížděl s telefonem na uchu a z civilního auta se na něj usmívali dva policajti. Naštěstí byli velmi tolerantní a po zjištění bodového manka na jeho účtu  hledali, co by tak nenašli ve výbavě, aby se vyhnuli postihu za telefonování. Asi bych to tady neměl zveřejňovat, ale byla to lékárnička a žárovky a to je za rovný tisíc. Na policejním ředitelství  ale mohou být klidní, bylo to proti dokladu…. Nutno podotknout, že pivo mělo fantastickou chuť…

K šatnám Vaška Neckáře a Věry Špinarové se tlačí fanoušci a fanynky. Daří se mi to celkem zvládnout, dělám prostředníka a místo přípravy na vystoupení pendluji mezi hlavní chodbou a šatnami hostů s památníky a podpisovými kartami v rukách. Když už si myslím, že mám vše pod kontrolou a hosté se mohou v klidu připravit na svá vystoupení vidím známé novinářské tváře jak neodbytně klepou na dveře šaten……

Věra Špinarová s Danou Vrchovskou

Co napsat k průběhu koncertu…vše se událo jak mělo…perfektní nabuzené publikum ve vyprodaném sále, úžasní moderátoři Dáša a Zdeněk.

Vašek Neckář – na jeho hlasu není vůbec poznat, čím si v posledních letech prošel, emoce,slzy, síla jeho hitů a neskutečně dojemná řeč ( před koncertem mi říkal, že se musel znovu učit mluvit), přídavek.

Věrka Špinarová – tajfun na pódiu, přírodní úkaz, bezkonkurenční zpěvačka, celý sál s rukama nad hlavou…. standing ovation, přídavek…. Ona a Mistr mají mnoho společného. Vzpomínám na Mistra v Jeseníku, kdy 10 minut před koncertem ležel pod autem a sundával řetězy na kola v desetistupňovém mrazu a vzápětí s absolutně zmrzlýma rukama hraje na kytaru, zpívá a předvádí naprosto profesionální a bezchybný výkon. Mám takový pocit, že zpěváci, kteří museli projít tím, čemu Jarda Wykrent říká „dvojité venkovanství“, tj. přesvědčit o svých kvalitách nejprve v Ostravě a posléze dobýt Prahu, jsou absolutní profesionálové bez jakýchkoliv výkyvů a spokojené publikum je pro ně alfou a omegou ...

Věra i Vašek odjíždějí ihned po vystoupení, Václav se stará o nemocnou manželku a Věra zítra vystupuje na koncertě v Nové Pace a hrozně ráda spí ...

Pavel mi v pauze říká, že po těchto vystoupeních přece nemůže na jeviště…..já káva a lexaurin… vím své a při prvních tónech a zpívajícím davu vidím, že pochopil ... Večer patří Mistrovi a potažmo Pavlovi.

Děkovačka, přídavky, kytice a zvonečky ...

V šatně opět jako v úle, je cítit velké uvolnění, protože celý koncert dnes šel do etéru i na obraz. A myslím, že jsme obstáli bez ztráty kytičky…. Musím přiznat, že jsem se zdržel mnohem déle než včera ….ještě, že mám tolerantní manželku ...

Den třetí ...

Jsem na obědě, zvoní známá melodie Jawa 250, Věrunka Špinarová …..prý měla včera neskutečnou trému a jestli to na ní nebylo poznat ( nebylo – pozn. autora ) a že to bylo super a ať pozdravuji Pavla, všechny účinkující a Jarka Nohavicu, který má vystoupit dnes. A další vzpomínání na Mistra ( to by byl článek, Věrka je totiž neskutečně přímá a upřímná, vzácná ukázka rčení „co na srdci, to na jazyku“) . Zakecali jsme se tak, že mi servírka po dvaceti minutách přináší talíř s novým jídlem ...

Přijíždím do Měšťáku o poznání klidnější než včera, neboť dnes nebude žádný rozhlas, žádná televize, tudíž předpokládám absolutně uvolněnou atmosféru. Od Pavla vím, že Jarek Nohavica přijede bez kytary. Nachystám mu tedy nástroj, který jsem „zdědil“ po Mistrovi.

Řěšíme problém s příjezdem Ladi Kerndla. Volá, že ještě vystupuje v Praze a že se bude snažit přijet co nejrychleji. To je ale oříšek. Pokud to nestihne v bloku hostů, co s tím? Strašně si vážíme jeho zájmu o účast na koncertu. Bude ale vhodné, aby případně vstoupil do koncipovaného bloku Vyznání??? Nebo by měl vystoupit úplně na závěr? To mi nepřipadalo košer vůči Mistrovu odkazu…no „nechám to koňovi“ jak se u nás říká, nějak to dopadne.

Frňáci Jarek Nohavica, Petr Vavřík a Jarda Macíček

Jarek Nohavica přijíždí přesně dle domluvy, najednou je ho plný Měšťák. Podává si se všemi ruce a hned se hrne na jeviště. Předávám mu Mistrův nástroj, bere ho do ruky a uklání se směrem k projekci, kterou kluci právě zapnuli a kde se neznámým řízením osudu na plátně objevila fotka Mistrova náhrobku. Uff… Jarek zkouší mikrofon, odposlechy, doprovází se pouze na kytaru. Ptám se ho, co bude hrát. „Ještě nevím, chlapi“, uvidím jak vstoupím na jeviště před lidi.“ Před pár měsíci při setkání na benzínce na dálnici jsme si domluvili, že by si vystřihl s kapelou  písničku Vyznání. Vzpomínám, jak tehdy říkal, že na ni balil holky, ale na rozdíl od Pavla na něj prý vždycky zbyly ty fousaté..( to jsou jeho slova – pozn. autora).

Vyznání tedy dáváme dvakrát za sebou, mám pocit, že se toho nemůže nabažit, protože s kapelou vystupuje jen sporadicky. Bude to prostě světová premiéra……Potom odchází do šaten, vítá se s těmi, které ještě nestačil pozdravit. Chrlí jednu historku ze života za druhou (nemám odvahu je zde reprodukovat) ...

Na všech účinkujících i technickém personálu je vidět únava z vypětí posledních dnů, ale do koncertu půjdeme všichni s maximálním nasazením. Už kvůli Mistrovi, který se na nás usmívá z plátna na jevišti. Dáša Misařová a Zdeněk Vrba vstupují do paprsků bodových reflektorů, sál aplauduje.  Jarda Wykrent ze sebe vydává maximum, Dana Vrchovská  boduje u publika svým krásným hlasem a naprosto přirozeným projevem.

S hrůzou hledím na hodinky ... Laďa Kerndl nikde ... Nedočkavě také vyhlížím Jirku Vojzolu, špičkového světového sportovního fotografa, který mne před drahnými lety měl na starosti jako tzv. uvádějící učitel na praxi….Jeho fotografie nemají konkurenci, slíbil, že dorazí, ale večer měl práci ještě v Prostějově na tenisovém turnaji ...

Na jeviště nastupuje Jarek Nohavica. Nemá smysl popisovat, co dokáže jeho poezie uložená ve fantastických melodiích udělat s diváky. Zpívá, mluví k publiku….. před poslední písničkou se otáčí k projekci s fotkou Pavla , volá „promiň Pavle“ a spustí svůj hit Do pr….  práce. Lidi řvou nadšením. Odchází…frenetický potlesk…. Vrací se zpět, mává na kapelu a spustíme Vyznání. Lépe asi nešlo jeho blok zakončit. Prostě Jarek je démon….

Odcházíme z jeviště, je ohlášena přestávka. Na chodbě vidím stát usměvavého Laďu Kerndla s manželkou. Tak jsem to stihl, chlapi….uffff…. Krátká porada, Laďa nastoupí hned po přestávce, ještě před projekcí sestříhané Mistrovy 13. komnaty. Takhle to mělo   dopadnout .....

V pauze pomalu opadává napětí, Pavel na počest toho, že se dnešek obešel bez komplikací dává do placu dvě lahve 12-ti leté whisky, což nekvitují s povděkem jen oba Petříci…. naopak, dáváme všichni slavnostní přípitek, tedy kromě Pavla…. Ve dveřích se objevuje Jirka Vojzola, říkám si, pane Bože, asi jsi…..

No  a pak už to jde, jak když hrom bije…. Mistrovy hity, scénář složený z Pavlových vzpomínek na otce a z částí Mistrových scénářů…… vyprodaný sál aplauduje, přídavky, závěrečné defilé, slzy smutku i radosti.  V šatně padáme do křesel, vidím, že si každý v hlavě přehrává seriál uplynulých dní.

Zemřel král, ať žije král.  Vzájemné potřesení rukou, objímání a slib, že to někdy zkusíme znovu ...